V pondělí začne Národní týden manželství
Národní týden manželství, ten začíná v Česku už v pondělí. Koná se každoročně v týdnu Valentýna, a jak říkají organizátoři: chce být impulzem k zamyšlení, jak uskutečnit sen o hezkém vztahu na celý život.
Teolog a pedagog Martin Chadima zná své studenty dobře. Sám říká, že se s ním chodí radit často. Ví tedy, co pro ně manželství znamená:
„Myslím si, že doba není tak špatná, jak se často uvádí. Když o tom mluvím se svými studenty, tak si myslím, že tam neznám moc studentů, kteří by řekli: Ne, manželství smysl nemá. Jiná věc je, že se posouvá hranice, kdy jsou ochotni do něj jít, ale to bych řekl, že může být i vyzrálostí ekonomickou, schopností přemýšlet v souvislostech a určitou zodpovědností.“
A co říká na častou námitku, že na dobrý partnerský vztah není potřeba „mít papír“?
„Pokud přijmeme za skutečnost, že manželství je o odpovědnosti, o sounáležitosti, o finanční, psychologické a spirituální spolupráci, tak já bych řekl, že celá řada těch nesezdaných párů vnímá svůj vztah jakoby jako manželský. Druhá věc, jestli my jako křesťané nebo lidé, kteří za manželství bojují, jsme někde neudělali chybu a neuměli jim říct, že by bylo dobré nakonec ten papír mít, že to je potom méně snadné z toho utéct.“
Psycholožka Hana Imlaufová vidí rozdíl mezi manželstvím a nesezdaným soužitím především v investici do vztahu:
„Manželství skutečně není jen o tom papíru, ale o tom, co ti dva dělají pro kvalitu toho partnerského vztahu. A v tom nesezdaném soužití, je to trochu jinak. Tam naopak je ta vize krátkodobější s tím jakýmsi testováním.“
Stav dnešních partnerských vztahů je odrazem současné doby, tvrdí Martin Chadima:
„Ty podmínky, sociální, kulturní, psychologické, spirituální jsou prostě jiné, než byli před sto padesáti lety. Umřela průmyslová společnost, lidé po druhé světové válce se – já to zjednoduším – ale oni se začali bavit, protože ta válka byla strašlivá. A teď si vezměte, že ten spotřební průmysl, zejména v západní Evropě, prudce vzrostl, a ti lidé se zkrátka rozhodli se bavit. Začali se zbavovat těch konvenci, které jim podvědomě říkaly, že i to mohlo způsobit tak strašné krveprolití. Samozřejmě, že tradiční manželství to nezpůsobilo. Ale oni se zbavovali těch okovů minulosti. To, že se s tou vaničkou v některých případech vylilo i dítě, to je jednoznačné.“
Martin Chadima ale nesezdaná soužití nezatracuje:
„Nejsem si úplně jistý, jestli ti lidé, kteří žijí v tom nesezdaném manželství, jestli to berou povrchněji. Já si spíš myslím, že u celé řady z těch dvojic je to ukázka určité zralosti, aby nevběhli do institutu manželství, s tím, že přemýšlejí o těch dětech, a potom najednou zjistili, že když mají ty děti, že se k sobě nehodí. A bojí se potom i osobního selhání, osobní bolesti, osobního zranění.“
Podle Hany Imlaufové je také potřeba si definovat, co myslíme pod pojmem „nesezdané soužití“
„Jedna část lidí, kteří žijí v tomto svazku, jsou ti, kteří berou nesezdané soužití jako určitý předstupeň před tím, než udělají rozhodnutí pro manželství, a pak je jiná část populace, kdy nesezdané soužití je alternativa k manželství.“
A jak tedy vidí budoucnost manželství pro současnou generaci mladých teolog a pedagog Martin Chadima? Dokážou si uskutečnit onen sen o hezkém vztahu na celý život?
„Žijeme ve světě, který je do jisté míry zdivočelý. Já jako optimista říkám, že se rodí možná něco lepšího. A žijeme ve světě, který je ovládán informačními technologiemi, kde se díky sociálním sítím zesilují jak ty pozitivní, tak ty negativní trendy. Mnohem více ta nenávist, ta slabost, beznaděj a úzkost, se promítá i do toho, že ti mladí lidé s tím pracují. Ale já zase na druhou stranu vidím, že oni jsou schopni najít někoho, kdo s nimi bude pracovat, kdo jim pomůže v tom jejich životě.“
