Leo Pavlát: Jak se o Mojžíšovi v Bibli nepíše
Sedmý den měsíce adar židovského kalendáře, tedy letošní 17. březen, je dle tradice dnem narození a zároveň i úmrtí biblického Mojžíše.
Mojžíše, hebrejsky Mošeho, Židé považují za největšího z proroků. Je jím tím, kdo sděloval Boží vůli, kdo stále inspiruje. Jako novorozenec unikl smrti v egyptském otroctví Izraele a ač vychován v domě faraóna, zbavil nakonec Židy jeho útisku.
Na hoře Sinaj strávil v Boží blízkosti čtyřicet dnů a nocí, aby porozuměl tajemstvím Tóry, knihy Božích zákonů. Učil jim pak svůj lid na cestě do Zaslíbené země, a židovská tradice proto Mojžíše nazývá „Moše rabenu“ – „náš učitel Mojžíš“.
Středověký učenec Moše ben Nachman ve svém vyznání víry praví: „V naprosté věrnosti věřím, že proroctví našeho učitele Mošeho, mír s ním, bylo pravdivé, a že byl otcem proroků před ním i po něm.“
Tato slova stojí v základech tradičního judaismu, který v Tóře, překládané též jako Pět knih Mojžíšových, nachází svůj věroučný základ. V tom se neliší ani pozdější židovské náboženské směry.
V židovské paměti se však Mojžíš neuchoval jen jako biblická postava. Midraše zachycují i krásná legendární podání.
„Nejsem způsobilý mluvit,“ namítá Mojžíš Hospodinu v biblickém verši, když má žádat faraóna, aby propustil izraelský lid. Midraš na tomto základě rozvíjí příběh o Mojžíšovi jako tříletém chlapci na faraónově dvoře, který si při hraní nasadil vládcovu korunu.
„Byla to náhoda nebo zlé znamení?“ dotazoval se farao, a tak byla připravena zkouška. „Ať jsou před Mojžíše položeny dvě mísy. Jedna s blyštivými drahokamy, druhá s řeřavými uhlíky,“ pravili rádcové. „Dotkne-li se drahokamů, chce faraóna zbavit moci a zaslouží si smrt.“
Malý Mojžíš se hned natáhl k míse s drahokamy, ale tu, jak dále praví midraš, zasáhl archanděl Gabriel. Dobře věděl, že Mojžíš nesmí prozradit své budoucí poslání, a proto do chlapce strčil.
Ten se dotkl žhavých uhlíků, v úleku si strčil prsty do úst, ale protože jeden uhlík stále držel, spálil si jazyk. V řeči proto navždy zadrhával – a odtud i biblický verš s Mojžíšovými slovy: „Nejsem způsobilý mluvit.“
Tento legendární příběh i mnohé další odnepaměti zpestřují dětství židovských dětí. A když vyrostou, připomenou si Mojžíše přinejmenším o narozeninách.
„Ad mea ve esrim,“ zní hebrejsky sváteční přání. „Dožij se sto dvaceti.“ Byl by to vskutku požehnaný věk. Právě takový, jakého se podle Bible dožil prorok Mojžíš. Kde je pochován, není známo. Jak vysvětlují moudří Izraele, je to proto, aby se jeho hrob nestal místem kultu.
Co ve svém volném čase dělá Extra třída? Co se mohou Moskvané dozvědět na nové výstavě o Osvětimi? Celý pořad Šalom alejchem si kdykoli poslechněte v našem audioarchivu.
