Stalin založil na Dálném východě Židovskou autonomní oblast

Místní restaurace však na jídelníčku nabízejí vepřovou kotletu. Židé dnes v Birobidžanu tvoří sotva pětiprocentní menšinu a ještě před třemi lety tu nestála ani synagoga. Stalin tuto bažinatou oblast plnou komárů na samém okraji Ruska určil Židům v roce 1928 jako součást svého plánu na vytvoření židovského národnostního celku v rámci Sovětského svazu. O šest let později území získalo status autonomní oblasti. Dvě třetiny z původních 40 000 osadníků odsud však odešly už do konce 30. let - i když je Birobidžan tak daleko od Moskvy, stalinský teror dosáhl až sem. Většina místních osobností, které se těšily všeobecné vážnosti, byla zastřelena a náboženské školy režim zlikvidoval. A po rozpadu Sovětského svazu se okolo 12 000 Židů vystěhovalo do Izraele, Evropy či Spojených států. Někteří z nich se však nyní vracejí.

"Letos už čtvrtý rok za sebou víc Židů přichází než odchází," řekl agentuře Valerij Gurevič, místopředseda místní vlády a syn původních židovských přistěhovalců. Birobidžanským rabínem je už pět let Mordechaj Šajner, otec šesti dětí. Na ruský Dálný východ přišel z Izraele. Než byla ve městě otevřena synagoga, věřící docházeli na náboženské obřady a ke studiu k němu domů. Původní synagoga vyhořela v roce 1956. Ohořelé náboženské texty, které se z ohně podařilo zachránit, jsou dnes spolu se starými fotografiemi vystaveny v maličkém muzeu naproti nové synagoze. Kromě nich si v něm návštěvníci mohou prohlédnout i černou listinu, kam KGB zanesla jména lidí, kteří se aktivně účastnili židovského náboženského života.

Nová synagoga v Birobidžanu

"Moji rodiče se narodili v Rusku, takže vím, jaké to bylo. Lidé se báli i myslet," říká 35letý Šajner, jehož ruština má stále cizí přízvuk. Federace židovských obcí v Rusku odhaduje, že v celé zemi dnes žije asi milion Židů, což je přibližně 0,7 procenta obyvatel. Šajner tvrdí, že v pětasedmdesátitisícovém Birobidžanu jsou Židů asi čtyři tisíce. Podle něj to zase není tak malý podíl, ale lidé si kvůli názvu oblasti myslí, že je to daleko víc. "Oblast se sice jmenuje ,židovská', ale nikdy nebyla nijak zvlášť nábožensky založená," dodává rabín. Šajner studoval na stejné škole ve Spojených státech jako vrchní ruský rabín Berl Lazar. Od té doby, co ho Lazar pozval do Birobidžanu, roste množství židů, kteří synagogu uprostřed města panelových domů navštěvují. Třikrát týdně se zde schází až 30 věřících. A do nové školy, jejíž zřízení finančně podporují dárci z Ruska i ze zahraničí, se už zapsalo skoro sto žáků.

Židovská autonomní oblast je velká zhruba stejně jako Tchaj-wan, ale má jen 185 000 obyvatel. Do značné míry žije z obchodu se sousední Čínou. V tom však židovská tradice přetrvala - síť obchodů s potravinami nese jméno Cimes podle oblíbené židovské sladkosti z mrkve či švestek nebo i masa a koření se skořicí. Šajner přiznává, že opravdu nevidí moc důvodů, proč by se Židé měli do Ruska vracet. Jistou roli však podle něj hraje rozčarování ze života v cizině a touha vrátit se ke kořenům. Zná dokonce rodinu, která se do Birobidžanu vrátila po 13 letech života v Izraeli. Podle místopředsedy vlády Gureviče je těžké odhadnout, kolik Židů dnes v autonomní oblasti žije. "Kdysi se říkalo, že je to každý čtvrtý. Nyní je to méně, ale řada Židů žije ve smíšených manželstvích, a tak lze těžko říct, kolik jich v současnosti je. Někteří z místních dokonce ani netuší, že jsou Židé," vypráví Gurevič. Jednou se prý zeptal nějakého muže, jestli je Žid, a dotázaný odpověděl, že ne, ale že jeho matka je Židovka. Gurevič ho tedy vyvedl z omylu a oznámil mu, že Žid je i on, neboť podle židovského zákona je Žid každý, kdo má židovskou matku, píše Reuters .

Tento příspěvek byl převzat z pořadu Svět viděný internetem, který vysílá Český rozhlas 6 každý den od 19 hodin 10 minut.