Spor o název srbského gymnázia
V srbském městě Novi Sad nedávno vypukl spor mezi vyznavači pravoslaví a stoupenci jiných náboženství. Tamní městský úřad totiž rozhodl, že by se největší střední škola ve městě, gymnázium Jovana Jovanoviče, mělo přejmenovat na Velké srbské pravoslavné gymnázium.
Novi Sad je po Bělehradu druhé největší srbské město. Leží v etnicky nejpestřejší oblasti země, autonomní Vojvodině na hranici s Maďarskem, Chorvatskem a Rumunskem. Většinu obyvatel města představují Srbové - 75 procent. Ti vyznávají většinově pravoslavnou víru. Kromě občanů, kteří se deklarovali jako ateisté, je tu však nezanedbatelná menšina jiných vyznání, nejvíce katolických Maďarů, Slováků a Chorvatů. Jsou tu ale i protestanti a muslimové. Mezi dvěma sty šestnácti tisíci obyvatel dohromady představují 15 procent. Nejslavnějším gymnáziem, které dosud nese jméno Jovana Jovanoviče-Zmaje, otřásl spor o přejmenování školy na Velké srbské pravoslavné gymnázium.
Tento úmysl vyvolal odpor části jeho bývalých žáků, včetně Srbů. Ti sepsali petici, aby střední škola zachovala své nynější jméno. Tvrdí, že by se do vzdělávání neměla míchat politika a náboženství. Odvolávají se na zákon o školství, přijatý srbským parlamentem, který zaručuje sekularitu společnosti. Gymnázium bylo po dlouhá desetiletí střediskem nejlepších studentů všech vyznání a národností.
Radikálnější vyznavači pravoslaví oponují. Střední škola totiž už název Velké srbské pravoslavné gymnázium nesla v předminulém století. Bylo to od roku 1810. Tehdy byl Novi Sad součástí Rakouska - Uherska, ve kterém Srbové představovali menšinu. Zástupci jejich tehdejší inteligence jej založili jako středisko vzdělávání, centrum národního obrození a návratu k historickým kořenům svého národa. Toto vysvětlení ale poněkud pokulhává. I Jovan Jovanovič Zmaj byl totiž v devatenáctém století srbský spisovatel a národní buditel.
Není to poprvé, co by škola měla změnit své jméno. Postupně nesla názvy Státní mužské gymnázium, později Gymnázium krále Alexandra, poté Maďarské mužské gymnázium se srbským vyučovacím jazykem a nakonec od roku 1959 Jovana Jovanoviče Zmaje.
Petici už podepsaly přes 4000 bývalých a současných studentů, včetně těch srbské národnosti, kteří nechtějí zaplétat vyznání do jména své školy. Jsou proti tomu aby jméno multietnického gymnázia připomínalo jen jeden národ a jedno vyznání. Signatáři petice se zároveň ptají: Je naše gymnázium škola, nebo pravoslavný chrám?
