Očekávaný návrat mladých lidí k církvím

Ještě před necelými 60 lety bylo v tehdejším Československu víc než osm milionů lidí, kteří se hlásili k některé z církví. V roce 2001 se podle posledních výsledků sčítání lidu počet věřících snížil na zhruba tři milióny osob. Křesťanské církve zažily v České republice na přelomu 90. let boom. Lidé se k nim opět hlásili, ale po několika letech přišlo rozčarování a zájem opět opadl. Podle odborníků nicméně Češi - hlavně ti mladí - přestávají být ateisty.

"To, že moderní technologie nedávají odpovědi na základní životní otázky, si mladí začnou klást v momentě, kdy jim zemře první příbuzný, když se poprvé rozejdou se svým partnerem nebo partnerkou. Najednou chápou, že život je o něčem jiném, než o počítačích," říká římskokatolický farář Alois Kánský.

Podle Společnosti pro studium sekt a nových náboženských směrů ale klasická náboženství tolik nelákají. A také podle pátera Kánského jsou lidé, kteří poprvé přijdou například do katolického kostela, často zaskočeni. Mše trvá dlouho a oni chtějí vidět okamžité výsledky.

"Vůdci nejrůznějších sekt na setkáních emotivně křičí. Výsledky jsou vidět hned, když například vkládají na své věřící ruce a ti pak omdlévají. V katolických nebo v evangelických kostelech při mších a bohoslužbách nic takového nevidíte."

Taky podle Jiřího Mikeše, experta na komunikaci a public relations z Vysoké školy ekonomické lidé tápou a hledají odpovědi na otázky, které jim dnešní společnost nedává. Pokud se ocitnete v obtížné situaci a objeví se někdo, kdo říká, že vám z ní pomůže, je snadné podlehnout, hlavně pokud se opře o jasné učení. Takoví vůdci říkají většinou obecné pravdy, se kterými lze souhlasit. Jsme snadno manipulovatelní. Jiří Mikeš proto zároveň varuje před nejrůznějšími sektami.

"Lidé dnes mohou velmi snadno uvěřit nejrůznějším svůdcům, kteří nabízí nové zážitky."

Především mladí lidé jsou vnímaví a touží poznávat. Dvacetiletá Tereza si na střední škole našla věřící kamarádku. A právě díky ní se dostala do kostela, k náboženství, k víře.

"Moje první otázky byly hodně obecné - existuje vůbec Bůh? A pokud je, jak může dopustit, že se ve světě děje bezpráví?"

Tereza si nakonec svou cestu k Bohu prošlapala a na Bílou sobotu bude mít křest.

"Měla jsem období, kdy jsem asi půl roku s Bohem bojovala. Byla jsem tehdy přesvědčená o tom, že není a přitom jsem k němu byla tak blízko. Netrvalo dlouho a zjistila jsem, že Bůh skutečně je."

Společnost se podle Jiřího Mikeše v současnosti spíš koncentruje na kulturu smrti, nikoliv na kulturu života a zrození.

"Od Boha stvořitele jsme se odklonili. Navíc přirozené rodiny jsou dnes skoro k smíchu. A také proto hrozí Evropě vylidnění. Je nutno posílit úlohu rodin a uznat existenci Boha."

Svět nemůže být jiný, než jsme my - říká římskokatolický duchovní Alois Kánský. Podle něj by církve neměly dělat laciná gesta a měly by si zachovat svou tvář. Alois Kánský doufá, že lidé si cestu k náboženství a církvím najdou.

"Jde o věrnost tomu, co mají ve svém programu katolíci, evangelíci, pravoslavní. Základem všeho musí být bohoslužba. A my se musíme snažit o to, aby ji ostatní pochopili. Přesto bohoslužba musí zůstat stejná. Jinak bychom se podbízeli době a přitom sám Ježíš Kristus šel proti proudu své doby."

V dnešním světě stále mají tradiční církevní instituce své důležité a nezastupitelné místo. To, jestli jsou schopny ovlivňovat styl lidského života, se ukáže časem.