Ateistická diecéze

31. květen 2008

Religiozita v České republice je i na evropské poměry velice nízká - to je známá věc. Položme si ale otázku, jak je to uvnitř naší země? Existují zde oblasti, kde jsou kostely dodnes plné (převážně na Moravě) a existují oblasti, kde kostely zejí prázdnotou. Ty najdete především na západě, v pohraničí. A proč tomu tak je?

Je známou skutečností, že vztah obyvatel České republiky k náboženství neoplývá zrovna nadšením. Bílá místa na náboženské mapě Česka jsou především na území Plzeňské diecéze, která slaví 15 let od svého založení. Pokrývá většinu Plzeňského a Karlovarského kraje a bohoslužby tam navštěvuje asi jen 10 500 lidí. To je v jiných oblastech zhruba počet věřících v jediném okrese. Spolu s Litoměřickou diecézí patří k oblastem s nejnižší religiozitou u nás. Při pohledu na mapu České republiky se zdá, jako kdyby směrem na západ religiozity ubývalo.

Sociolog Jan Jandourek vidí ale příčiny jinde: "Ten důvod, proč je v naší zemi náboženství někde silnější a někde slabší, nesouvisí s těmi souřadnicemi západ - východ, jde spíš o to, které části naší země byly nějak rozvráceny. A to území třeba severních a západních Čech je specifické tím, že odtud bylo odsunuto německé obyvatelstvo, což byli velmi často katolíci, a potom následkem těch dalších 40 let komunistické vlády se nemohlo podařit obnovit takové ty církevní infrastruktury ani třeba konat nějaké účinné misie. Ani třeba využít ty zkušenosti, které měla církev v zahraničí."

Zajímavé je, že poměry se v posledních letech příliš nemění. To připouští plzeňský biskup František Radovský, který zde působí už 15 let: "Na jedné straně bych řekl, že se zájem trošku zvyšuje, ale na druhé straně žijeme v kontextu sekularizující se Evropy a řekl bych za těch 18 let sem ta sekularizace, ten materialismus vtrhnul tak masivně, že to mnoho lidí ovlivnilo. Výsledek je, že to šlo trochu dolů."

Je ale materialismus jediný problém? Jan Jandourek upozorňuje i na další věc: "Katolická církev se v 90. letech zaměřila na trochu jiné problémy, než byl problém ateismu. To je taková pozoruhodná záležitost, protože ateismus považoval II. Vatikánský koncil za jednu z nejdůležitějších událostí moderní doby a vlastně se mu církev nijak nevěnuje a upřímně řečeno, v naší zemi se mu nevěnuje vůbec. Já jsem se schválně díval na témata disertačních prací a prací, které se píšou na teologických fakultác. Tam v podstatě ateismus vůbec nikoho nezajímá. Takže není divu, že se obnova aspoň teoreticky po této stránce nedaří."

Biskup Radovský si ale myslí, že lidé, které ještě v 90. letech zajímala především materiální úroveň života, dnes už přicházejí na to, že jim to štěstí nepřináší a hledají duchovní rozměr pro svůj život. Církev tedy hledá cesty, jak křesťanské myšlenky a hodnoty nabídnout.

"Zrovna v neděli jsem světil kapličku - někde u Staňova. Tak jsem těm lidem říkal, že jak by asi ta krajina vypadala, kdyby z ní zmizely všechny tyto umělecké výtvory ovlivněné křesťanstvím. Jak by byla ta krajina chudá, jak by byl chudý náš život, rok bez Vánoc a Velikonoc."

Žijeme tedy v kontextu ovlivněném křesťanstvím a je úkolem církví, aby hledaly cestu k lidem. Jejich otázkou je, jak dnešního člověka oslovit a přiblížit mu víru předků. A bylo by asi naivní očekávat, že lidé přijdou s těmito otázkami sami.

Spustit audio