Rada OSN pro lidská práva: šaríja je tabu
Organizace spojených národů se chápe obyčejně jako výsostně politická záležitost. Čas od času se ale na půdě jejích institucí debatuje o věcech náboženských. K jedné takové diskusi došlo minulý týden. Byla to poměrně dramatická výměna názorů.
Světová organizace nemá v posledních desetiletích nejlepší jméno. Tragické bylo její selhání v době genocidy ve Rwandě. Později se smutně vyznamenala v bývalé Jugoslávii. Nyní už několik let odmítá označit systematické vraždění v súdánském Dárfúru slovem genocida, protože by byla povinna tam účinně zasáhnout. A k dobré pověsti nepřispěly ani skandály kolem kšeftování s ropou někdejšího iráckého diktátora Saddáma Husajna. Obecně se OSN považuje za pozůstatek studené války, který neodpovídá současnému světu, ale existuje, protože nikdo neví, čím a jak ho vlastně nahradit.
Daleko nejhorší pověst si v minulosti vydobyla Komise pro lidská práva, kterou měly tradičně v rukách nejhorší režimy typu Libye, Zimbabwe nebo Saúdské Arábie. Ty se za peníze západních zemí stylizovaly do role spravedlivých soudců a kritizovaly Ameriku nebo Británii za porušování lidských práv. V květnu 2004 byla těmto absurditám nasazena koruna, když byl do Komise zvolen Súdán, jehož režim podporoval vraždění ve zmíněném Dárfúru.
Bylo jasné, že musí nastat alespoň částečná reforma. Totálně zdiskreditovanou komisi nahradila před dvěma lety Rada pro lidská práva. Proti tehdy hlasovaly pouze čtyři země, mezi nimi Spojené státy, jež tvrdily, že reforma není dostatečná a neexistuje záruka, že pochybné režimy znovu nepřevládnou. Zdá se, že kritici měli pravdu, což ukázala například minulý týden debata na téma islámských zákonů šaríja. Dvě nevládní organizace totiž vyzvaly muslimské země, aby se postavily proti takzvaným vraždám ze cti a proti ženským obřízkám.
Islámské země vedené Egyptem se postavily tvrdě proti a delegát ze země pyramid dokonce prohlásil, že o šaríji se nebude debatovat a že nikomu nedovolí, aby na daném zasedání "křižoval islám". Rumunský předseda pak raději všechno zahrál do autu s tím, že stejně nejsou přítomni žádní odborníci na náboženství. Zdá se tedy, že osvědčené tradice OSN vesele pokračuje.
