Drželi lidem hlavu vzpřímenou...
V noci na 29. září 1938 byla stvrzena Mnichovská dohoda. Podepsali ji premiér Velké Británie Neville Chamberlain, předseda francouzské vlády Edouard Daladier, italský diktátor Benito Mussolini a německý nacistický vůdce Adolf Hitler. Zástupci Československa nebyli k jednání přizváni. Jejich spojenci, na které tolik spoléhali, jim pouze doporučili, aby Mnichovskou dohodu přijali. Na počátku tohoto týdne jsme si připomněli 70 let od podpisu hanebného paktu, který předznamenal druhou světovou válku.
Život v okleštěném a posléze okupovaném Československu, v Protektorátu Čechy a Morava, byl těžký na mnoho myslitelných způsobů. Jak se s brutální nacistickou nadvládou vyrovnávali členové a představitelé církví? Vysvětluje historik Jan Boris Uhlíř z Vojenského historického ústavu:
Jan B. Uhlíř: "Prvním úkolem představitelů církví v Protektorátu Čechy a Morava bylo to, aby církve vůbec mohly v nějakých mantinelech fungovat. Jestli někdo učinil ten vstřícnější krok sám od sebe, nebo k němu byl donucen - to je velmi těžko soudit. Můžeme ovšem konstatovat, že příslušníci ať katolického kléru - českého, zdůrazňuji ! - nebo představitelé evangelických církví,se zapojili do protinacistické rezistence. Ne sice zdaleka jako jeden muž, ale řada z nich ano."
I křesťané v protektorátu si ovšem kladli biblickou otázku - odporovat zlu - ano či ne? A jak?
Jan B. Uhlíř: "Tito lidé byli hluboce přesvědčeni, že nacismus je zpodobení satana a je potřeba ho potírat všemi možnými prostředky. Například: poslední biskup Jednoty bratrské Adolf Ulrich, který studoval v roce 1938-39 ve Švýcarsku, se přihlásil dobrovolně do československé armády a vrátil se v roce 1945 zpátky jako velitel tanku!"
Jenom namátkou z galerie dalších statečných křesťanů: katolický duchovní hrabě Dohalský, Pavel Glos, duchovní Jednoty bratrské, jeden z hlavních představitelů protinacistické rezistence v celém regionu severních Čech, evangelíci Rudolf Mareš, Jaroslav Valenta - oba popraveni.
Křesťané každopádně bojovali, zdůrazňuje Jan Uhlíř. I když podmínky odboje byly na území Protektorátu specifické - například minimum zbraní, ale zato se lidé zapojovali do zpravodajské činnosti.
Jan B. Uhlíř: "Dává se za příklad Pravoslavná církev a její pomoc parašutistům, kteří se úspěšně zhostili úkolu likvidace zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Ale to je skutečně jen špička ledovce. Ono se hovoří o tom, že to byl velký čin malé církve... Ale pak bych samozřejmě nezapomínal ani na církev katolickou a na evangelíky. Protože to byli podstatní činitelé, kteří drželi lidem hlavu vzpřímenou, pokud to jenom trošku šlo. A že ten tlak nebyl malý, o tom se můžeme přesvědčovat na každém kroku."
