Tibetští mniši v Praze
Tento týden byl týdnem tibetské kultury. Účel je zřejmý: připomenout, že Tibetu dodnes není dáno svobodně se rozvíjet a rozhodovat o vlastním osudu. Čínská okupace pokračuje a Peking nejeví ani nejmenší náznaky, že by mohl být ochoten se daného území vzdát. A protože faktickými představiteli Tibetu jsou buddhističtí duchovní, byly hlavní akce, jež u nás probíhaly, spojeny s přítomností tamních mnichů. Ve středu večer se na půdě akademického kostela Nejsvětějšího Salvátora v Praze uskutečnilo setkání s modlitbou a diskusí o životě mnichů.
Modlitbou mnichů vstoupili účastníci setkání přímo do srdce duchovní atmosféry tibetského buddhismu. Součástí byli přímluvy za lidi v nouzi a požehnání pro každého, protože, jak mniši říkali, nezáleží na tom, zda jste buddhisté nebo ne, stačí když se držíte svého náboženství a to vám přinese požehnání. 8 mnichů, kteří navštívili Českou republiku, patří ke klášteru Tašilhunpo - jednomu ze čtyř vzdělávacích center tradice Gelugpa. Ten byl založen v roce 1447 Jeho svatostí 1. dalajlamou. V současné době mniši žijí v exilu v jižní Indii. Věnují se buddhistické praxi a studiu textů. A právě způsob života mnichů zajímal nejvíc účastníky setkání.
Duchovní správce akademické farnosti a moderátor večera Tomáš Halík je přesvědčen že setkávání různých duchovních kultur je součástí světa, ve kterém žijeme.
Tomáš Halík: "Já jsem přesvědčen, že setkávání různých duchovních kultur je součást našeho světa. Já jsem mnohokrát navštívilo různé buddhistické kláštery, tady také řada buddhistických mnichů je a já si myslím, že pro mladé lidi je hrozně důležité, aby je viděli zblízka, aby měli možnost klást jim otázky, protože mezi lidmi a kulturami jsou nejrůznější předsudky a ty se nejlépe odstraňují právě tím osobním kontaktem. Já si myslím, že právě z tohoto setkání bylo patrné, že křesťanství a buddhismus nejsou nějak konkurenční náboženství. Oni sami představili buddhismus jako určitou duchovní cestu, která je otevřená různým impulsům. Křesťanství si samozřejmě musí uchovat svoji identitu a já vůbec nejsem přítelem nějakého takového mezináboženského guláše, ale myslím si, že křesťanství musí být schopné hledat určitým způsobem tu svoji vlastní tvář, to svoje typické nejenom v tom tvaru, který se dějinně utvořil v Evropě, ale právě v tom rozhovoru s těmi druhými ostatními kulturami a to se děje. A děje se to také u nás a je to jistě dobře."
Podobný názor má i Martin Staněk z pořádající akademické farnosti.
Martin Staněk: "To dnešní setkání je pro mě velmi lákavé, protože jsem nikdy neviděl zblízka tolik buddhistických mnichů. Druhá věc je ta, že mě samozřejmě zajímá mezináboženský dialog a to, že přijedou buddhističtí mniši do Prahy s nějakým poselstvím o smíření kultur, dialogu v dnešní éře globalizace, tak to považuji za důležitou věc, které se rád zúčastním. Buddhistické poselství je mi jako křesťanovi poměrně blízké alespoň v tom pojetí míru, vnitřního usebrání, koneckonců meditace, ztišení a tak dále - to jsou pojmy, které mi vůbec nejsou cizí a nemusím kvůli tomu přestupovat na buddhistickou víru nebo přijímat buddhistickou filosofii nebo učení, můžu klidně zůstat křesťanem. Myslím si, že východní asijská kultura v lecčems dneska může tu evropskou silně ovlivnit nebo dát jí nějaké podnětné impulsy."
Atmosféra celého večera byla velmi otevřená a nekonečný proud otázek dokládal, že u nás zájem o jiné duchovní kultury v autentické podobě rozhodně je.
