Svatováclavské kolokvium
Svatý Václav a jeho kult - to bylo téma vědecké konference, na které se sešli významní odborníci z řad historiků, archeologů i teologů. V rámci letošních oslav 1100. výročí narození sv. Václava ji pořádalo Arcibiskupství pražské a Katolická teologická fakulta Univerzity Karlovy. Kolokvium poprvé od svatováclavského milénia v roce 1929 shrnulo dosavadní výsledky bádání. Přednášky se zaměřily na postavu sv. Václava a nejstarší počátky jeho kultu, na české dějiny 10. století, nové archeologické poznatky, svatováclavský kult a jeho roli v uplynulých deseti staletích. Teresie Bečková si k mikrofonu pozvala profesora Petra Sommera, zajímalo ji, jak vypadalo křesťanství v době knížete Václava.
"Byla to ještě křehká květinka, která byla spojena se základy rodícího se státu českého a přemyslovského, který byl v té době o rozsahu dnešních středních Čech. Takže jenom na tom území pod patronací Přemyslovců byla do společnosti zaváděna nová idea křesťanství, nového spasení, nového lineárního času - času, který má začátek a konec narozdíl od toho starého agrárního času, který se pohybuje v nekonečných kruzích. Prostě byla to cesta k novému vidění světa, která se začala od špiček společnosti jenom velmi zvolna šířit do společnosti celé."
Co tady bylo před příchodem křesťanství, s čím se muselo porovnávat a jak to vypadalo?
" Ta společnost, která začala vstřebávat první křesťanské impulsy, byla agrární, to znamená, že to byla společnost velice orientovaná na život v přírodě. A oni měli představu, my říkáme, že to byly představy pohanské, ale my nevíme přesně, jaký to byl náboženský systém. Jenom z trosek zpráv se domýšlíme, že lidé byli přesvědčeni o tom, že svět je zaplněn bytostmi, které jej řídí, ovlivňují. A ty bytosti mohou být příznivé ale i nepříznivé. A je třeba všechny ty bytosti udržovat v rovnováze různými oběťmi a získávat je na svou stranu. Ti lidé se přirozeně báli tuhle jistotu toho pantheonu pohanského opustit a věnovat se přízni nového Boha, který vlastně vyžadoval, aby ti staří jistí bohové byli zavrženi.!
On vůbec ten konflikt Boleslava a Václava se také často interpretuje jako konflikt pohanství a křesťanství - dá se vůbec takto na to nahlížet?
"Ukazuje se z dalšího vývoje událostí, že Boleslav, ačkoli zavraždil budoucího světce, svého bratra Václava, tak velmi pragmaticky se dal na stranu nového náboženství, protože to byl panovník nemírně schopný, silný a chápal, že jestliže buduje stát a ten stát nebude vybudován na křesťanských základech, tak neobstojí v okolní Evropě. To jednoznačné vidění pohanského a křesťanského střetu Václava a Boleslava, to je až vyhrocenou interpretací rozvinuté svatováclavské legendistiky."
Legendy zobrazují svatého Václava jako křesťanského světce, jako mnicha, jako takový křesťanský ideál. Je vůbec možné, aby středověký panovník měl tyto vlastnosti a takto mohl vládnout?
"Rozhodně to možné není. Kníže Václav vládl 10 let od roku 925 do roku 935 a v té tvrdé složité době by neobstál, pokud by nebyl panovníkem schopným používat potřebné mocenské prostředky. On musel ovládat svoji družinu, která byla v té době jádrem moci každého panovníka, on, jak víme z legend, musel s tou svojí družinou každodenně žít jako velitel své jednotky, on se s nimi i opíjel, a pak z toho měl výčitky. Víme z jiných zpráv, že se musel o svoji družinu jako jiní panovníci starat, on jim vlastně musel obstarávat obživu, oděv zbraně, čili byl to muž, který docela určitě musel i kromě své víry, která je rovněž myslím nesporná, prokázat velice jasné panovnické vlohy a ty vlohy docela dobře uplatňoval."
Tolik profesor Petr Sommer. Téma svatováclavského kolokvia doplní i výstava artefaktů spojených se životem a kultem sv. Václava. Od 19. prosince do 8. března 2009 ji chystá Arcibiskupství pražské ve spolupráci s Národní galerií.