Simon Wiesenthal a jeho spravedlnost, nikoli pomsta
Říkalo se mu "lovec nacistů", ale tato metafora sugerující hon a oběť je poněkud zavádějící. Muž s tímto přízviskem, Simon Wiesenthal, nelačnil po krvi. Ti, kterým byl v patách, také nebyli oběťmi, ale pachateli. Spíše než "lovec" by proto k jeho životu a dílu patřilo slovo "svědomí". Zemřel 25. září roku 2005 a před několika dny, 31. prosince, uplynulo rovných sto let od jeho narození.
Simon Wiesenthal, narozený v polské Haliči a povoláním architekt ve Lvově se svému povolání dlouho nevěnoval. Když mu bylo 31 let, začala druhá světová válka, která Wiesenthalovi stejně jako všem Židům přinesla krutý osud. Z celé své rodiny čítající na 90 osob přežil jen on sám. "Přežití je privilegium, které zavazuje," napsal později. "Vždycky jsem se ptával sama sebe, co mohu učinit pro ty, kteří nepřežili. Odpověď, kterou jsem si dal, zní takto: Stanu se jejich hlasem, zachovám vzpomínku na ně živou, aby v ní ti mrtví žili."
Na rozdíl od těch, kteří hrůzy šoa velkolepě popsali ve svých dílech, se Wiesenthal vydal jinou cestou: Vzpomínku na utrpení svého národa uchoval odhalováním těch, kteří ho způsobili. Svou fenomenální paměť spojil s výjimečným organizačním talentem, systematičností a důsledností. Vypátral nesčetné pachatele, jejichž zločiny zůstaly nepotrestány, jeho přičiněním stanulo ještě dlouho po válce před soudem na 1100 nacistů. Podílel se na nalezení nejbestiálnějších nacistických zločinců: Adolfa Eichmanna, Franze Stangla, Josefa Mengeleho. A i když zdaleka ne všichni ti, které Wiesenthal vypátral, byli odsouzeni, ortel byl vynesen: Nad těmi, kdo jim pomohli utéct před spravedlností. Nad těmi, kdo jim poskytli útočiště.
Simon Wiesenthal založil roku 1947 v Linci Dokumentační středisko a ve svém pátrání byl neúprosný. Kvůli zájmu, který věnoval do Sovětského svazu unesenému zachránci nesčetných maďarských Židů, švédskému diplomatovi Raulu Wallenbergovi, upadl v nemilost komunistických režimů. Do ostrého střetu se Wiesenthal dostal i ve své poválečné vlasti, v Rakousku, když zde v 70. letech minulého století kritizoval kancléře Kreiského za smířlivý postoj k angažmá bývalých nacistů v politickém životě. Následně upozornil na nacistickou minulost někdejšího generálního tajemníka OSN Kurta Waldheima, pozdějšího rakouského prezidenta. Vyneslo mu to nenávist rakouských "národovců", dehonestující obvinění.
Devizou Simona Wiesenthala se stalo: "Spravedlnost nikoli pomstu". Tak ve svých 80 letech nazval své paměti a s tímto odkazem pracují po světě i dokumentační střediska, nesoucí jeho jméno. Wiesenthalovo pronásledování pachatelů nejhorších protižidovských zločinů minulosti tak dostalo aktuální akcent: se zkušeností šoa je povinností lidstva všímat si, z čeho vyrůstá fanatismus, krutost a bezcitnost.
"Všude může idealismus pervertovat v sadismus. Jestliže se spojí nenávist a sadismus s moderní technologií, může všude nanovo vypuknout peklo," napsal Wiesenthal. Je to jedno z mnoha poselství, které nám zanechal.
