Romové na pouti ke svaté Sáře
Už po staletí se Romové z mnoha zemí světa sjíždí v druhé polovině května do městečka Saintes-Maries-de-la-Mer na jihu Francie. Každoročně se zde totiž 24. května koná pouť ke svaté Káli Sáře, kterou Romové uctívají jako svoji patronku. O den později následuje svátek svaté Marie matky Jakubovy, která se podle tradice spolu s Marií Salomé vylodila u zdejších břehů.
Pro každoroční pouť v Saintes-Maries-de-la-Mer jsou klíčové tři světice. První dvě - Marie Salomé a Marie matka Jakubova - byly přímé svědkyně života Ježíše Krista. Při Jeho ukřižování věrně stály pod křížem a patřily k prvním lidem, kteří se dozvěděli o Jeho zmrtvýchvstání. Pravděpodobně v souvislosti s pronásledováním prvních křesťanů byly obě ženy nuceny utéct z Palestiny a vylodily se ve Francii v oblasti Camargue právě v místech dnešního městečka Saintes-Maries-de-la-Mer, jehož jméno v překladu znamená Svaté Marie z moře. O třetí ženě, Káli Sáře, se vyprávějí různé legendy. Například podle jedné z nich byla Káli Sára obyvatelkou Camargue, která pocházela z urozeného rodu a ujala se svatých Marií po jejich příjezdu do této oblasti. Díky své tmavé tváři získala oblibu mezi Romy a ti dodnes uctívají její sošku, která stojí v kryptě kostela v Saintes-Maries-de-la-Mer. Více nám o tradicích poutě prozradil kněz Marc Prunier, který už 30 let pracuje s Romy. Zastihla jsem ho po dopolední mši 24. května, tedy ve svátek svaté Sáry.
Dnes odpoledne v 15 hodin 30 minut začneme slavit sestoupení relikviářů, ve kterých jsou uloženy ostatky svaté Marie matky Jakubovy a svaté Marie Salomé. Relikviáře jsou uloženy ve vrchní části kostela, odkud jsou po lanech spuštěny dolů. Pak jsou tyto hroby světic položeny na oltář. A v okamžiku, kdy jsou hroby světic spuštěny dolů, bývají muži ze zdejšího kraje, tedy z Camargue, pověřeni, aby nesli na svých ramenech sošku sv. Sáry k východu z kostela. A s ní pak všichni projdeme uličkami města až k moři, abychom si připomněli místo, kam přišlo evangelium, místo, kde se světice před dvěma tisíci lety vylodily.
Namáčí se soška svaté Sáry také do vody?
Podle tradice se chodí až do vody. V procesí jdou také koně a ti vstupují do vody asi tak po břicho. A nosiči sošky jdou rovněž do vody zhruba po pás. Je to způsob, jak jde člověk co nejblíže ke Svaté zemi. Je škoda, že nemůžeme jít až do Jeruzaléma, ale jdeme tak daleko, jak je to možné - tedy do moře, z něhož přišly světice. Mezi poutníky je vždy také hodně lidí, kteří chodí do vody, ale to je na svobodném rozhodnutí každého a patří to k obřadu.
Proč byla tato pouť ustanovena zrovna na 24. a 25. května?
Myslím, že to první rozhodující datum byl 25. květen, což je odnepaměti svátek svaté Marie matky Jakubovi. A svátek svaté Sáry byl vybrán na den nejbližší svátku svaté Marie, protože se domníváme, že Sára doprovázela tyto světice nebo že se jich tady ujala. Takže se nerozděluje to, co Bůh spojil.
A co se bude dít během zítřejší poutě, tedy 25. května?
Zítra je také ještě velký den, kdy budeme přednostně slavit obě svaté Marie. Už to nebude soška svaté Sáry, kterou poneseme k moři, ale lodička s těmito dvěma ženami - se svatou Marií Salomé a svatou Marií matkou Jakubovou. Prakticky bude stejný program jako dnes: dopoledne bude mše a po jejím konci vyjde procesí s lodičkou s oběma svatými Mariemi. Ve stejném duchu, o jakém jsem mluvil před chvílí, se procesí přiblíží co nejblíže k Palestině, odkud přišly obě ženy, zvěstovatelky evangelia, a pak se zase sošky přinesou zpět do kostela. A zítra odpoledne je poslední velká pobožnost, během níž jsou relikviáře opět vytaženy do kaple v horní části kostela, kde jsou uchovány až do příští poutě.
