Z Gazy se stává islámský stát
Islám je nejrychleji rostoucí náboženská komunita světa. Podle nejnovějších statistických údajů je na světě nyní 1 miliarda 570 milionů muslimů - tedy zhruba čtvrtina všech lidí na Zemi. Muslimské společnosti se však od sebe značně liší - vždyť muslimské je africké Maroko, čínský Sin-Ťiang i východoasijská Indonésie. Odlišují se i v míře, v níž se ve veřejném životě těchto společností náboženství uplatňuje. Palestinská společnost patřila vždy k těm nejvíce sekularizovaným, ale to se může do budoucna změnit.
Je jízda na motocyklu lidské právo? Podle palestinského hnutí Hamas nikoli. Tato organizace, která už několik let ovládá více než milionovou oblast Gazy, vydala výnos, podle kterého se ženám zakazuje jezdit na motorce, a to i jako spolujezdkyně. Neslučuje se to prý s islámem ani místní tradicí.
Zdálo by se, že jízda na jednostopém vozidle je něco, co by palestinské ženy mohly postrádat, ale problém je, že jde jen o jedno z mnoha omezení, které se na jejich hlavy sneslo. Jen málo která z nich už dnes vyjde na ulici bez hidžábu, tedy šátku, a čím dál větší počet z nich nosí džilbáb, oděv zcela zahalující tělo i hlavu. I palestinští muži se musejí přizpůsobovat čím dál většímu tlaku na dodržování náboženských příkazů. Nedávno byl důrazně varován muž, který na balkóně svého domu seděl v krátkých kalhotách. Gazou křižují hlídky na ochranu ctnosti, které kontrolují, zda vedle sebe nekráčejí nesezdané páry. Z ulic už dávno zmizel jakýkoli alkohol, a pod tlak se dostávají knihkupectví i internetové kavárny. Každá mešita v Gaze má nyní přiděleného zvláštního úředníka zvaného Amir al Džamia, který vykovává funkci jakéhosi komisaře náboženského života - sleduje docházku na modlitby a nabízí pomoc těm, kteří v otázkách víry bloudí. Také sociální a ekonomická pomoc ze státních prostředků je rozdělována kanály Hamasu, a lidé se musejí přizpůsobovat jeho představám.
To vše je samozřejmě důsledek čím dál většího vlivu hnutí Hamas, které zde vyhrálo parlamentní volby v lednu 2006. Velká část Palestinců však toto hnutí nevolila z náboženských, ale spíše z protestních důvodů, aby potrestala mnohem sekulárnější stranu Fatah, který byl čím dál neefektivnější a zkorumpovanější, a odmítal se reformovat. Hamas ale v létě roku 2007 provedl převrat, a ujal se výhradní moci nad Gazou.
Jak se nyní ukazuje, ne tak docela výhradní. Mnohá z přísných opatření v Gaze jsou vynucena tlakem ještě radikálnějších organizací, které se často hlásí k AL Kajdě. Tyto buňky veřejně kritizují vládu Hamasu za nedostatečné prosazování islámských pravidel a práva šaríja interpretovaného podle přísných měřítek. Hamas je na tuto kritiku citlivý, a i když jeho ozbrojenci některé z nejradikálnějších buněk Al Kajdy rozdrtili silou, přizpůsobují se jejich poptávce po extrémnější formě islámu.
Mnozí umírnění Palestinci i okolní svět se nyní ptají, zda rostoucí tlak na společnost v Gaze povede k čím dál většímu odporu veřejnosti, a nebo zda se naopak lidé postupně přizpůsobí tlaku a z Gazy se definitivně stane fundamentalistický ministát.
