Kardinál Vlk proti masakru v Ashrafu

Tábor Ashraf - který leží 60 kilometrů od Bagdádu a stejná vzdálenost jej dělí od íránské hranice - je od roku 1986 domovem tři a půl tisíce Íránců, členů nebo podporovatelů hlavní íránské opozice: People's Mojahedeen Organization. Obyvatele tábora chrání statut politických uprchlíků, ale v srpnu proniklo na veřejnost amatérské video, které zaznamenalo razii irácké armády v táboře z osmadvacátého července: armádní vozy najíždějí do civilistů, vojáci do neozbrojených lidi střílejí a bijí je do hlav sekerami.

Íránskou delegaci, která kvůli Ashrafu buší na dveře evropských politiků i světových mezinárodních organizací, přijal v minulém týdnu v pražském arcibiskupském paláci také kardinál Miloslav Vlk. Íránce vedl Hussain Abbediny, oficiální host pražského Fóra 2000:

"11 lidí bylo během útoku zabito. 500 dalších těžce zraněno, mnoho z nich silně krvácelo, často z hlavy a dostalo se do kómatu. Na tisíc lidí bylo zmláceno, 36 uneseno a v zajetí mučeno."

K útoku irácké armády v Ashrafu, došlo po té, co se Američané stáhli z této oblasti. Íránské opozici totiž poskytl během íránsko-irácké války útočiště někdejší prezident Sadám Husain. Tehdy ještě jako spojenec Spojených států bojoval proti radikálnímu islámu Ajatolláha Chomejního.

"Tábor Ashraf se stal pro Íránce baštou svobody a zdrojem naděje. Ti, co v Íránu trpí pod nábožensko-fašistickým režimem, který uvěznil, umučil a popravil desetitisíce lidí, se upínají k lidem v Ashrafu jako k těm, kdo skutečně chtějí a pracují na osvobození Íránu."

V minulém týdnu irácká vláda propustila 36 unesených Íránců z Ashrafu. Na Irák apelovala řada mezinárodních organizací: Amnesty International, Rada Evropy, mnoho evropských politiků, včetně českých senátorů a poslanců. Za osvobození vězňů téměř 70 dní držela hladovku stovka Íránců žijících v exilu. Mezi nimi i 25letá Shokrana Tahi:

"V Ashrafu mám rodiče a bratra. Když jsem viděla to video z útoku, nemohla jsem spát, plakala jsem a nemohla dělat to, co dřív. Rozhodla jsem se držet hladovku, protože to byla poslední možnost jak protestovat a jak pro lidi v Ashrafu něco udělat. 11 lidí bylo zabito. To bylo štěstí, mohlo jich být 111 nebo 1000. Brutalita, kterou film ukazuje, může být ve skutečnosti mnohem horší."

Shokranu v šesti letech - během války v Perském zálivu - rodiče poslali i s bratrem do bezpečí, k příbuzným do Švédska. Otce a matku pak neviděla dlouhých 14 let. Ode dne útoku - tedy od 28. července - s nimi, ani s bratrem, který se do Ašrafu vrátil, nemá žádné spojení. Husain Abbediny k tomu dodává:

"Hlavním cílem je zajistit bezpečnost lidem v Ashrafu a zabránit dalšímu krveprolití. To může dobře udělat pozorovací tým Organizace spojených národů."