Popelec umělců
Už po patnácté se u Nejsvětějšího Salvátora v Praze konal Popelec umělců. Tento netradiční začátek postní doby doprovázely hudební tóny, mluvené slovo a také jedinečný vizuální zážitek. Historie Popelce umělců se píše ve Francii. Počátky sahají do první světové války, kdy v katedrále Notre-Dame v Paříži bylo slouženo requiem za padlé umělce. A od této doby se setkání umění a víry koná vždy v jednom chrámu Evropských metropolí.
Hudbou začalo večerní setkání s tématem „jsi prach a v prach se obrátíš“. Hudební část večera patřila do rukou Jiřího Stivína, Milady Karez a Roberta Huga. Ještě před začátkem Popelce umělců mě zajímalo, jaké skladby zazní. Odpovídá regenschory salvátorského kostela Robert Hugo.
„Hrajeme barokní muziku a improvizace. Jednak každý sám a improvizujeme i společně.“
Pro Jiřího Stivína patří Popelec umělců k už tradičním zážitkům.
„Popelce umělců se účastním už několik let. Takže, já to mám tak, že sem odjakživa chodím hrát. Na mše, půlnoční, velikonoční. Takže popelec je jedna ze spoluprací s tímto objektem.“
Literární texty večera připomněly především téma „prach jsi a v prach se obrátíš“. Texty už tradičně četl Přemysl Rút. A jak vysvětluje, hledal je zejména v baroku.
„Evropském, tedy německém, španělském, francouzském a českém. A protože v Čechách baroko trvalo hodně dlouho a díky některým osobnostem až hluboko do 20. století, tak tam byl i jeden text Jaroslava Durycha z jeho knihy Kouzelná lampa.“
Kromě Přemysla Rúta se na kompozici textů podílel i profesor Tomáš Halík. Ten ostatně myšlenku Popelce umělců do Česka přinesl. A jak říká, náboženství a umění k sobě bytostně patří.
„V minulosti byla církev velkorysým mecenášem umění. A dodnes uchovává příběhy, které jsou nevyčerpatelným zdrojem umělecké inspirace. A dnes navíc náboženství a umění mohou být spojenci v zápasu proti banalizaci světa, proti zpovrchnění života. Tam, kde víra zapomíná, že se vyjadřuje skrze symboly, tak takový prvoplánový přístup k náboženství vede k primitivnímu fundamentalismu. Podobně jako umění, pokud se k němu přistupuje primitivním způsobem, se stává kýčem.“
Naopak, pokud se setká živá víra a opravdové umění, mohou se hluboce inspirovat a být obohacením i pro ostatní, uzavírá Tomáš Halík. Popelec umělců doprovázel vizuální umělec Petr Nikl. Obrazce, který vytvářel z písku na podsvíceném stole, byly inspirativním doplněním literárně.hudební části.
I když Popelec umělců je už minulostí, probíhající postní dobu doprovodí u Nejsvětějšího Salvátora v Praze výstava Adrieny Šimotové. Monochromatická frotáž Obrácení z cyklu Hosté je spojena s kresbami z cyklu Dopisy. Dílo je možné vidět do Velikonoc vždy půlhodinu před pravidelnými bohoslužbami i po bohoslužbách.
