U salesiánů se naučíte lézt po horolezecké stěně
Duchovní rozměr života patří ke každému věku – i když dříve narození ho přirozeně prožívají jinak, než děti školou povinné. A právě mladší ročníky budou teď v centru naší pozornosti. Řada církevních aktivit je na ně totiž zaměřena. Petr Vaďura zašel do Salesiánského domu v Praze – Kobylisích. A řekne vám, co tam viděl.
Jsme ve velkém prostoru, kde jsou stolní fotbaly, je tady spousta mládežníků a dětí a také Michal Svoboda.
Michale, co se to tady děje? Kde to jsme?
“Tak teď jsme momentálně v jednom z projektů, který tady nabízíme neorganizované mládeži nebo mladým lidem, kteří čelí nějakému sociálnímu znevýhodnění. Ten projekt se jmenuje Oratoř. Teď tady můžeme vidět mladé lidi, kteří hrají jednu deskovou hru, vzadu potom ping pong, stolní fotbálky. Křičí tu děti, protože tady současně probíhá aktivita pro maminky s dětmi.”
Proč jste vlastně zřídili tohle zařízení?
“Salesiáni jako takoví jsou řeholní řád spadající pod Římskokatolickou církev. Vznikl někdy koncem 19. století, zakladatelem byl velký vychovatel Jan Bosco. To poslání, které on přináší mladým lidem už v té době konce 19. století, je nabídnout mladým lidem čtyři základní dimenze: první dimenze je domov, druhá dimenze škola, třetí dimenze farnost, čtvrtá dimenze hřiště. Všechny tyhle čtyři dimenze byly tehdy velmi důležité – mladí lidé byli bez rodičů, protože byly války, byli to sirotci, potřebovali vzdělání, potřebovali duchovní růst a potřebovali mít prostor, kde si hrát. Jsme o nějakých sto padesát, dvě stě let dál, jsou tu znovu mladí lidé, mají kde bydlet, nicméně to prostředí, kde bydlí, není domovem, mají se kde vzdělávat, nicméně vzdělávání je nepřipravuje do života, prostor, který mají, je ořezán o spirituální hodnoty a prostor k volnočasovému vyžití je často hodně nebezpečný. Takže my se snažíme vytvářet bezpečné prostředí k tomu, aby trávili volný čas.”
Půjdeme se podívat na horolezeckou stěnu. Jedním z těch, kteří zde jsou, je Vojta. Vojto, proč sem chodíš?
“Chtěl bych se naučit lézt a je to takový příjemný způsob trávení volného času.”
A liší se nějak tohle zařízení od jiných? Je třeba důležité to, že je to zrovna u Salesiánů, kteří jsou křesťany?
“Pro mě zrovna ne, protože nejsem věřící, ale je to tady fajn – že ostatní tady mají aktivity pro malé děti a takovéhle různé věci. Že tady jsou kroužky a podobně.”
Michale, vaším cílem tedy není jenom obracet ty mladé lidi na křesťanskou víru?
“Není to prvořadý cíl. Na prvním místě je ten člověk a jeho potřeby. A ta spirituální dimenze je v každém člověku jedna z důležitých dimenzí, kterou se snažíme také naplňovat. Prostě patří to k životu jako dýchání. Není to o tom, že bychom skutečně chtěli někoho někam tlačit, je to o tom, že mladí lidé mají možnost nás vidět, jak my žijeme – my jako křesťané – a jestli oni si odnesou do života něco z toho, bude to jenom dobře.”
