OSN a lidská práva
Náboženská svoboda je jednou z největších otázek dnešního světa. V jistém smyslu se dá konstatovat, že má podobnou důležitost, jako měla za komunismu lidská práva. Je tedy škoda, že Organizace spojených národů dává občas nepatřičný prostor problematickým zemím, aby kritizovaly standardní demokracie. Jeden takový případ se momentálně děje.
Rada OSN pro lidská práva se zřejmě opět ukáže v nejhorším světle. Její afričtí a islámští členové navrhli ve středu rezoluci, odsuzující Švýcarsko. Důvodem je nedávné referendum, ve kterém Švýcaři rozhodli, že na mešitách, které se v budoucnu v zemi postaví, nebudou minarety. O smyslu a kontextu referenda se dá dlouze debatovat, rozhodně ale nejde o rušení náboženské svobody.
Návrh rezoluce zmíněného orgánu OSN ho tak nicméně chápe. Považuje ho doslova za manifestaci islamofobie, která je v ostrém rozporu s mezinárodními závazky v oblasti lidských práv, zvláště pak svobody náboženské, svobody svědomí a svobody praktikovat vlastní náboženství. Kritika by stála za povšimnutí, kdyby nevycházela z úst takových zemí, jako jsou Saudská Arábie, Katar, Pákistán, Bangladéš, Nigérie nebo Bahrajn. Některé z nich ztělesňují vůbec nejhorší náboženský útlak na naší planetě – především Saudská Arábie, kde je striktně zakázáno cokoliv, kromě islámu.
Špatný systém v Radě OSN pro lidská práva však těmto zemím umožňuje kritiku Švýcarska – země, kde mají muslimští přistěhovalci (většinou z konfliktních oblastí) naprostou svobodu, s výjimkou toho, že v alpských vesničkách budou zachovávat ráz krajiny. Opakuje se tak situace, kdy předchůdkyně Rady, Komise pro lidská práva, umožňovala kubánskému nebo súdánskému režimu kritizovat za peníze západních zemí Spojené státy či Velkou Británii kvůli porušování lidských práv. Bylo to, asi jako kdyby někdo vykradl váš byt a soudil vás za to, že jste tam měli málo peněz.
Reforma světové organizace se naneštěstí nepovedla, takže v některých oblastech působí nadále dojmem studené války. O zmíněné rezoluci se bude hlasovat koncem tohoto měsíce a vítězství rozumu není pravděpodobné. Mimochodem, je sepsána v duchu rok staré (a ještě horší rezoluce), která přenáší vinu za extrémismus na ty, kdo ho provokují. Takže, až pár Švýcarů zavraždí nějaký naštvaný terorista, nemají se vlastně čemu divit.
Co dodat na závěr? Před takovými 30 nebo 60 lety by tohle všechno člověka asi nepřekvapilo. Píše se ale rok 2010 – takže je tady přece jenom důvod k zamyšlení.
