Varhany - nástroj se kterým nelze citově manipulovat
V Praze začal 8. ročník mezinárodního varhanního festivalu Free Organ World - Pražské varhany, který potrvá do čtvrtka 16. června. Bazilika sv. Markéty, kostel sv. Štěpána, kostel sv. Prokopa, kostel sv. Rocha a kapitulní chrám sv. Petra a Pavla - na těchto místech v Praze můžete ode dneška slyšet varhanní koncerty. Tento excelentní projekt organizuje Pavel Černý, sám varhaník světového formátu.
Pane Černý, můžete nám říci, s jakými zajímavými osobnostmi varhanního světa se při letošním ročníku mohou posluchači setkat?
„Letos jsme se trochu více obrátili na naše kolegy ze slovanských národů - hned ten první, dnešní koncert, byl v Břevnovském klášteře, Dalibor Miklvčič ze Slovinska tam předvedl nejen varhany, ale také své pedálové cemballo a několik zajímavých odhalení, co se týče autorství nebo určení nejznámějších Bachových skladeb pro varhany nebo pro pedálové cemballo. V úterý vystoupí slovenský varhaník Peter Sochulák a tento koncert je dokonce přímo spolupořádán Českým rozhlasem. Probíhá v rámci výměny Českého a Slovenského rozhlasu, bude natáčen a také distribuován do mezinárodní sítě. Další koncerty interpretují dva němečtí varhaníci a na závěr se představí jeden z nejúspěšnějších varhaníků - Aleš Bárta.“
Dá se říci, že si tady u těch koncertů takto obsazených i v různých prostředích provedených, přijdou na své vyslovení znalci, ale i laici, kteří prostě touží po té zvláštní romantice varhanních tónů?
„Ano. Protože já na varhany sám hraji, tak se snažím, aby ty koncerty splňovaly dva požadavky: aby oslovily široké publikum, které třeba ještě nemá zkušenost s varhanami, ale zároveň aby uspokojily i ty nejvyšší požadavky lidí , kteří se naopak varhanám věnují, často chodí na koncerty, a už třeba vyhledávají speciální programy. To je samozřejmě velice těžké, nicméně daří se nám to - vybrat vždy zajímavého interpreta a nějaký opravdu unikátní nástroj.“
Řekněte mi, bylo obtížné jednat s lidmi kolem kostelů o provedení koncertů v nich?
„Musím říci, že zkušenosti jsou velice různé. A třeba zrovna ten poslední koncert na Vyšehradě, který hraje Aleš Bárta, tak to musím říci, že tam bylo to jednání tak úžasné, že jsem ani nevěřil svým uším, tam opravdu jsem byl přijat s velkým pochopením. Správě baziliky jde o to, aby kostel žil, nejenom v rámci liturgie, ale aby si tam lidé přišli poslechnout dobrou hudbu. Takže to je strašně moc potěšující.“
Čili dá se říci, že smyslem toho všeho je jednak představit lidem nádhernou varhanní hudbu, ve velice exkluzivním provedení, plus ukázat to, co jste už lehce zmínil: že totiž kostely mohou žít i jinak, než při bohoslužbách...
„To určitě, a jsem rád, že si to už řada lidí třeba i z řad kněží v církvi uvědomuje, a že jsou tomu velice nakloněni. Takže musím říci, že všechna místa, na kterých letos ten ročník probíhá, jsou tomuto velice nakloněna a prostředí tam je velmi přátelské. A možná, že bych neměl také zapomenout na cenu vstupenky. Protože tady mluvíme neustále o tom, že je něco exkluzivní a špičkové a v dnešní době, když se něco takového řekne, tak potom člověk čeká, že si za to také příslušně zaplatí! Vzhledem k tomu, že naše koncerty podporuje pravidelně městská část Praha 2 i Praha 3 a Praha 6, tak si můžeme dovolit ty vstupenky ponechat skutečně na úrovni, myslím, že lidové. Ty naše koncerty se nikterak nepodobají těm turistickým koncertům v centru, kde vstupné je velice vysoké pro turisty, a ta úroveň není vždy třeba mezinárodní, abych tak řekl... Takže ty naše vstupenky stojí 100 korun pro dospělé a slevy jsou pro studenty, děti a důchodce padesátikoruna. A to si myslím, že si může v dnešní době dovolit opravdu každý, když si vezmete třeba cenu vstupenky do běžného kina...“
Co varhanní hudba člověku roku 2010 vnese do duše - dle vašeho názoru?
„Varhany jsou nástroj, který se trochu vymyká jiným nástrojům v tom, že s ním nelze citově manipulovat. Je to nástroj, který zachovává konstantní zvukovost, atmosféru, něco, co nás trochu přesahuje. My lidi se pořád zmítáme v různých problémech, a ty varhany, to je nástroj, který přetrvá staletí - to jsou varhany některé opravdu velmi staré, třeba 250 let i více. To také uslyší posluchači - nejstarší nástroj je právě u sv. Rocha. Tak ty varhany prostě nějakým způsobem uklidňují. Když tam člověk přijde, tak může svou mysl jen tak nechat bloudit, otevřít, nechat na sebe působit ten řád, jednak toho zvuku a jednak té dobré hudby, která je na tyto varhany vybrána.“
