Adopce nablízko
Odstranění chudoby ve světě, to je velký úkol. Není ho jednoduché zvládnout už proto, že nestačí silné a bohaté nadnárodní organizace, potřebná je i změna chování a myšlení lidí v chudých částech planety. I malé kroky můžou ale přinášet velkou změnu životů. To si řekli čeští salesiáni, kteří vysílají do světa 13 dobrovolníků v rámci projektu Adopce na blízko.
Pomocí blízkých pomáhejme daleko - tak zní základní heslo nejnovějšího salesiánského projektu. Zatímco u adopce na dálku dárce finančně pomáhá konkrétnímu dítěti v rozvojové zemi, u adopce nablízko si obrazně řečeno adoptuje dobrovolníka, který se pak v zahraničí věnuje větší skupině dětí. Ačkoli salesiáni registrují už několik desítek donátorů, část nákladů na přípravu a pobyt si dobrovolníci zpravidla musí uhradit sami, říká Veronika Mokrejšová, manažerka Adopce nablízko.
„Ty africké země jsou samozřejmě jedny z nejdražších, tam se to hodně odvíjí od cen letenek a víz. Spoustu peněz ale také stojí školení, které musí být hodně kvalitní, aby ten člověk dokázal rok v cizí zemi ‘přežít‘. Vyslat jednoho dobrovolníka je tedy otázka zhruba 100 až 250 tisíc korun.“
Příprava dobrovolníků zahrnuje 8 víkendových kurzů, které se zaměřují především na praktické zvládnutí různých krizových situací. Své o tom ví i Jiří Pavelec, který už rok pracoval jako dobrovolník v africké Zambii.
„Pro mě bylo třeba hodně těžké uchopit místní kulturu, kdy si člověk domluví s lidmi schůzku a oni přijdou o hodinu nebo dvě později, případně vůbec ne. To samé třeba se studenty, kterým se snaží pomoct, ale zjišťuje, že to nejde, protože oni na domluvené doučování nepřijdou. Když se tohle stane dobrovolníkovi, který je na začátku hodně motivovaný, tak si pak říká: Má to smysl? Proč jsem sem vůbec jezdil? Když je ale člověk připravený, že se něco takového může stát, tak to dokáže přejít a na konci pobytu zjistí, že to smysl mělo.“
Většinu dobrovolníků posílají salesiáni do rozvojových zemí Afriky a Asie, kde se podílejí na vzdělávání dětí a mládeže. Často přitom mohou využít i své odborné znalosti z technických oborů, zdravovědy nebo psychologie. Přestože vlastní dobrovolnická práce pro ně žádný finanční přínos neznamená, svými zkušenostmi a jazykovými znalostmi získávají po návratu důležitý bonus na trhu práce.
