Volby na Slovensku
Před týdnem proběhly na Slovensku parlamentní volby. Zabodovala v nich především vládní strana Směr, která ale nejspíš nebude mít sílu k sestavení vlády. Zajímavé jsou i výsledky dvou stran, které se hlásí ke křesťanské demokracii, tedy Slovenské křesťanské a demokratické unie a Křesťansko demokratického hnutí. Nad jejich výsledkem se zamýšlí Daniel Raus.
Česko a Slovensko jsou jako dva rodní bratři, kteří vyrostli pod společnou střechou, a pak se vydali každý jinou cestou. Trvale mezi nimi ale zůstává zvláštní pouto, které snad ani pořádně nejde vysvětlit. Poslední slovenské volby navíc ukázaly, že i cesty rodných bratrů jsou si v něčem podobné. Stejně jako u nás, i na Slovensku bude mít vítěz voleb problém sestavit vládu. I tam bude vládní koalice názorově rozmanitá. I tam se objevily podobné fenomény, od znechucení z korupce až po letošní novinku v podobě úspěšného kroužkování.
Rozdíly jsou ovšem (i v politické rovině) zjevné. Jedním z nich je úspěch tamních křesťanských demokratů. Na Slovensku se k tomuto směru hlásí dvojice politických stran, jež dohromady oslovily skoro čtvrtinu voličů. Prošly samozřejmě zcela jiným vývojem, než naši lidovci, kteří zůstali před branami Poslanecké sněmovny. I tak to ale nepřímo ukazuje, že poměrně silný vliv mají v zemi pod Tatrami církve, především církev katolická, ke které se hlásí tři čtvrtiny Slováků.
Aby ale nebyla mýlka. Je to vliv zcela obecný, žádné měřítko, ze kterého se odečte úroveň politiky. Krom toho samotní církevní představitelé na Slovensku zastávají občas názory poněkud zvláštní a podléhají mýtům, jež měly být dávno odepsané. Známé jsou případy bývalého arcibiskupa Sokola či kardinála Korce, kteří pěli ódy na někdejší Slovenský štát a zapomněli, že se spojil s Hitlerem a platil mu za likvidaci vlastních Židů. Nebo v době rozdělení Československa a rozkvětu mečiarismu si někteří biskupové mysleli, že se přes Česko valí na Slováky vlna liberalismu, kterou je třeba zastavit. Hranice na řece Moravě tomu ale nakonec jaksi nezabránila.
Dodejme ale, že církev dělá na Slovensku spoustu dobrých věcí a pod tlakem sekulární doby se postupně mění. Nemluvě o tom, že Slovensko dávno vyřešilo navrácení církevního majetku, o které se Česká republika bude po dvaceti letech svobody (doufejme) zase v nějakém dalším pokusu teprve snažit. Takže rodní bratři mají na svých cestách stále co řešit – a když se na ně podíváte, ta podoba je skutečně nápadná.
