Nová vláda, staré dědictví
Ústavní soud učinil ve čtvrtek důležité rozhodnutí. Fakticky ponechal v platnosti takzvaný blokační paragraf, který znemožňuje převod odcizeného církevního majetku třetím osobám. Navíc konstatoval, že dlouhodobá nečinnost zákonodárců v této věci je protiústavní. Jak to tedy bude za vlády premiéra Nečase s majetkem, který kdysi sebrali církvím komunisté?
Máme novou vládu, která zdědila staré problémy. Kromě notoricky známých těžkostí, jako je deficit státní kasy, korupce nebo odkládání dlouhodobě nutných reforem, je to i vztah státu a církví. Je otázka, zda a jakým způsobem se Nečasovu kabinetu v té které oblasti podaří průlom (nebo aspoň drobné řešení). Jisté ale je, že by měl dostat šanci, už proto, že stav věcí, do kterého nastupuje, má k ideálu poměrně daleko.
Jedním ze zkušebních kamenů bude pro něj ochota jednat s demokratickou opozicí. Pokud je ostře konfrontační styl skutečně minulostí, měli bychom se dočkat zlepšení vztahů nejenom v koalici, ale i napříč politickým spektrem. Pro ta nejtěžší rozhodnutí je totiž potřebná tvrdá, ale poctivá oponentura. Česká politika si zaslouží jistý přechod od barbarů k rytířům, což nemusí znamenat žádnou změkčilost, žádá si to pouze trochu jiný hodnotový systém. Ostatně zdá se, že voliči něco takového chtějí. A některé zásadní kroky se bez toho prostě nepovedou.
Dřív nebo později se na oválný vládní stůl dostane otázka vyrovnání s církvemi. Po pravdě řečeno, je šokující, že se u nás cosi takového ještě řeší. Kdyby v roce 1990 někdo prohlašoval, že za dvacet let bude majetek církví nadále v rukou státu, byla by mu asi doporučena návštěva psychologa. Je to ale realita: komunisté drželi ukradený majetek 40 let a naše demokratické vlády ho drží už polovinu této doby. Je přitom spočítáno, že výdaje na církve se rovnají zhruba třetině výnosů z odcizeného majetku, takže argumentovat tím, že stát platí kněze a faráře, je mírně řečeno pokrytecké.
Zdá se, že nová vláda bude mít vůli vyřešit konečně tuto trapnost. Velkou prioritu ale církve zatím nemají. Doba je navíc špatná a státní kasa prázdná, takže není na kompenzace, bez kterých si řešení neumí nikdo představit, protože fyzické vracení majetku by bylo nesmírně komplikované. Skeptik by tedy možná zopakoval, že ani za dalších dvacet let se v Česku situace nezmění. A my jako optimisté bychom ho poslali na konzultaci s psychologem. I tahle vláda totiž musí dostat šanci. Hyn sa ukáže, jak ji využije.
