Kavárna Empatie
Církev nemá v naší společnosti dobrou pověst, přestože charity a diakonie poskytují služby, které jsou hodny obdivu. Zvláštní pozornost věnují jejich pracovníci začleňování občanů se zdravotním omezením do běžného života. Náš spolupracovník Petr Vaďura se vypravil s reportážním mikrofonem do Slezska, aby nám jednu takovou iniciativu mohl představit.
Myslíte, že nám mentálně postižení lidé mohou nějakým způsobem posloužit? Pro odpověď na tuto otázku jsem si zajel do Frýdku Místku, kde se nachází kavárna Empatie. Kavárna vypadá jako každá jiná. Vítá nás tady paní Jana Kočnarová.
Paní Kočnarová, co zde vlastně děláte?
„Kavárna je nácvikovým pracovištěm pro osoby se zdravotním postižením a tady získávají naši uživatelé pracovní návyky. To jsou lidé, kteří ještě v životě nepracovali a tady se učí barmanskou práci.“
Za pultem jsou tři, jaké je jejich postižení?
„Máme tady chlapce, který má Aspergův syndrom. Je to člověk, který se něco naučí a dělá to tak, jak se to naučí, a je dobré mu to nepřerušit. Ale je vidět, že tady v tom kolektivu, kde on je rád, je oblíbený, že i když se mu ty věci, které se nesmí narušit, naruší, pokračuje dál. Ze začátku to bylo problematické ho něco naučit a dnes je normálně zařazen. Umí normálně obsluhovat. Dělá mu někdy problém v nabídce, protože u něho kontakt s člověkem trvá delší dobu, ale jinak je skvělý.“
Chodí sem úplně běžní, normální lidé, jsou tady maminky s dětmi.
Dobrý den, mohu vás na chviličku vyrušit? Víte o tom, že tady obsluhují lidé s mentálním postižením?
Zákaznice: „No, já jsem tady úplně poprvé a teď to tady čtu a všimla jsem si toho a myslím si, že je to fajn, že takoví lidé mají práci, že najdou uplatnění.“
A jak se tady cítíte? Není vám nějak úzko?
„Ne, vůbec.“
Vy sem chodíte častěji, nebo jste tady poprvé?
Jiná zákaznice: „Chodíme častěji.“
A nevadí vám, že vás obsluhují lidé s mentálním postižením?
„Určitě ne, nemáme s tím problém.“
Tak já si jdu sednout ke stolečku a dáme si kávu a nějaký zákusek.
Jana Kočnarová: „Takový pohár – horké maliny. Jsou velmi oblíbené a jsou dobré.“
Může být. Zřizovatelem kavárny Empatie je Slezská diakonie při Slezské církvi evangelické. A tu zde zastupuje paní Lenka Waszutová. Je taková kavárna něčím ojedinělým?
„Ve Slezské diakonii máme ještě kavárnu v Třinci a pak kavárnu v Krnově.“
Vydělá si vůbec kavárna sama na sebe?
„Úplně ne. Snaží se o to. Zaměstnanci jsou často podporováni Úřadem práce a kavárna má spoustu partnerů, kteří ji podporují.“
Jedna z pracovnic se jmenuje Renata. Renato, co mají hosté tady v kavárně nejraději?
„Nejraději mají laté.“
A ze zákusků, nebo z takových těch dobrot?
„To je různé. Většinou si dávají ovocné zákusky, nebo Marlenku.“
A vy tady děláte úžasné horké maliny. Mají je hosté také rádi?
„Hosté si dávají horké maliny, poháry, míchané nápoje, vlastně si dávají všechno z nabídky, která je na stole.“
Paní Kočnarová, na co byste pozvala obyvatele Frýdku-Místku právě do vaší kavárny, s čím se třeba nikde jinde nesetkají.
„Máme měsíc míchaných nápojů; i s alkoholem, i bez alkoholu. A opravdu jsou moc dobré. Tak na to bych je určitě pozvala.“
Takže nezbývá, než pozvat do kavárny Empatie ve Frýdku Místku v budově Prioru.
