Denní stacionář pro zdravotně a mentálně postižené Farní charity Karlovy Vary

Dokáže církev dělat něco užitečného pro mentálně postižené lidi? Abych si odpověděl na tuto otázku, navštívil jsem Denní stacionář Farní charity Karlovy Vary. Vcházím do budovy a dostávám se ke dveřím, na kterých je napsáno: Denní stacionář pro zdravotně a mentálně postižené, magistr Vojtěch Dušek, speciální pedagog.

„Stacionář je ambulantní zařízení poskytující sociální službu v pracovních dnech osobám s mentálním nebo kombinovaným postižením. Nabízíme celou řadu aktivit, nejrůznější výtvarné činnosti, hudební činnosti, jako je třeba muzikoterapie, jezdíme každý týden na hipoterapii, v zimním období to střídáme s léčebným plaváním a jezdíme samozřejmě na spoustu výletů.“

Využívají klienti stacionáře také vaše dílny?

„Ano, klienti mají možnost využívat dílenské prostory a činnosti nabízené v programu Sociálně terapeutických dílen s tím rozdílem, že denní stacionář je ze zákona služba hrazená, to znamená, že každý člověk si spolu hradí tu sociální službu, kdežto ty sociálně terapeutické dílny jsou bez úhrady klienta.“

(Vstupujeme do denní místnosti)

Dobrý den!

(Klient:) Dobrý den. Přál bych si taky, aby bylo hodně zboží, hlavně to, co je nedostatkové – mašinky, koleje výhybky...

A teď mi řekněte, co děláte?

Sbírám železnice.

A jak se jmenujete?

Zdeněk Hlaváček.

Pane Hlaváčku, a teď děláte co?

Skládám krtka s autíčkem.

A jak se vám líbí tady ve stacionáři?

Dobře. Jogurtů je naštěstí dost, s jogurty jsme na tom dobře. A přitom jsou nejzdravější – české jogurty.

Paní Hana Pelikánová – co vy tady s klienty děláte?

Já jsem pracovník v sociálních službách a dělám s nimi výtvarné činnosti, rozumovou výchovu, občas tělesnou.

Kolik asi chodí lidí do denního stacionáře?

Deset, třináct, různě, každý den jinak.

A máte pořád co s nimi dělat?

Ano, klienti si i vybírají sami.

Ředitel Farní charity pan Jiří Novák – pane Nováku, proč jste zřídili tento stacionář?

Protože v Karlových Varech takováto služba naprosto chyběla.

Myslíte, že církev tuto službu podporuje nějak vědomě?

Církev je zřizovatelem, takže vědomě ji podporuje. Samozřejmě také chce, aby se i farní společenství podílelo na naší práci. A já myslím, že se to začíná dařit – důkazem je Tříkrálová sbírka, která letos přinesla výtěžek o padesát procent vyšší než loni.

Pane Dušku, jak reagují na službu, kterou poskytujete, rodinní příslušníci vašich klientů?

Velice pozitivně. V poslední době se setkáváme čím dál častěji s tím, že rodiče si zpět z nejrůznějších ústavních a pobytových zařízení berou svoje postižené děti domů a přes den v pracovních dnech je vodí k nám. Ten člověk může kvalitně a hodnotně žít v kruhu rodiny a nemusí být někde v nějakém ústavu nebo podobném zařízení mimo svoje přirozené sociální prostředí.