Burka a la France
Dolní komora francouzského parlamentu odhlasovala v tomto týdnu zákaz burky a nikábu. Tento krok kritizuje Washington a například i organizace Amnesty International. Souhlasí s ním ale osm z deseti Francouzů. A to i přesto, že kompletní zahalení nosí v zemi galského kohouta méně než jedna z tisíce muslimských žen. Proč je tedy siatuace tak vyhrocená?
Se symboly je to někdy zapeklitá věc. Vezměte si například hákový kříž, nebo-li swastiku. V Německu je pod přísným zákazem a ve většině evropských zemí pod podobně přísným dohledem. V Indii je to přitom dodnes lidový, respektive náboženský symbol. Ostatně, samotné slovo „swastika“ je odvozeno ze sanskrtu a znamená cosi jako štěstí nebo šťastný život.
Za to, že tento symbol upadl ve zbytku světa v nemilost, vděčíme Adolfu Hitlerovi a nacistické ideologii, která si swastiku přivlastnila a naplnila ji novým, děsivým obsahem. Kdyby chtěl někdo padesát let po válce v Německu argumentovat, že to je nespravedlivé, že hákový kříž vlastně za nic nemůže, se zlou by se potázal. Společenská realita je prostě proti němu.
Podobných příkladů bychom našli celou řadu, ostatně užili jsme si u nás dost a dost komunistické rudé hvězdy, srpu a kladiva. Každý přitom věděl, že hvězda, srp ani kladivo za nic nemůžou. Jsou v nemilosti kvůli těm, kdo jim ublížili. Nyní se zdá, že podobný osud postihne burku a nikáb, tedy kompletní zahalování muslimských žen. Obojí je na nejlepší cestě stát se symbolem, který už se nechápe nábožensky, ale ideologicky.
Francie následuje belgický příklad a hodlá burku a nikáb zakázat. Hlasování dolní komory parlamentu bylo dokonce načasováno na výročí dobytí Bastily, což je opět (ve Francii i mimo ni) důležitý symbol. Válka symbolů svědčí o tom, jak daleko jsou věci od svého původního významu. A nedá se říct, že vina padá jenom na Evropany. Hlavní příčinou je ideologie džihádistů, kteří si zvolili jako bojový standard terorismus, tedy náhodné zabíjení civilistů.
Některé evropské státy ovšem přispěly k celkovému galymatyáši jinou ideologií. Říkalo se jí „multikulturalismus“ a byla namířena proti myšlence asimilace či sociální integrace. Podle ní bylo třeba dát maximální prostor jednotlivým skupinám obyvatelstva (především přistěhovalcům) na úkor kořenů a hodnot, ze kterých domácí společnost vyrůstala. Mimochodem, mezi předními zastánci multikulturalismu byla Francie či Belgie, tedy státy, které momentálně zakazují burku, země Bastily a Bruselu.
I to je možná do jisté míry symbolické.
