Méně znamená více...
Lidé, kteří se spolu potkávají v jedné církvi, mohou být každý politicky zcela jinde. Znamená to, že otázky jako je majetkoprávní narovnání se do té či oné míry týkají všech občanů. Český primas Dominik Duka proto při jednáních s politiky chce najít široký konsenzus a parlamentní opozici rozhodně nemíní ignorovat.
Problém je starý i naléhavý zároveň, aktéři po volbách pořád ještě čerství, pravidla hry a styl komunikace zatím s otazníkem. Určité signály vyslal Dominik Duka, pražský arcibiskup a primas český, který neuznává věčný boj: stát vs. církev, církev vs. stát, jenž provází vývoj evropské společnosti. Duka zdůrazňuje slovo "spolupráce" . Církev musí a chce spolupracovat a hodlá o tom diskutovat se všemi.
Dominik Duka: „Mým úkolem je, abych o těchto věcech hovořil se všemi politickými stranami, které jsou v parůamentu a které na základě posledních voleb mají tedy právo spolurozhodovat o zákonechm tzn. o životě této země.“
Nepředpojatost Dominika Duky a ochotu komunikovat i s opozicí oceňuje sociální demokrat Vítězslav Jandák, takto stínový ministr kultury.
Vítězslav Jandák: „Já si toho velice vážím od pana arcibiskupa. Vážím si jej mimo jiné jako člověka skutečně komunikativního a člověka otevřeného všem názorům. Mám pocit, že toto by mohlo celou tu problematiku někam posunout.“
Proč je Duka vlastně tak vstřícný vůči opozici? Rozložení sil ve Sněmovně je "protiopozičně pohodlné", a to by mu mohlo hodně věcí usnadnit...
Dominik Duka: „Já vycházím z toho, že církev jako taková je společenstvím lidí, kteří na základě svého svědomí volí různé politické strany. A řešení této církevní otázky a církevního majetku se jistým způsobem dotýká téměř každého člověka. A špatné, nebo nekonsensuální řešení pak vytváří určitou naježenost anebo i určitý pocit zklamání nad církví. Proto se domnívám, že dohoda, která, i když je kompromisem, a může i ustoupit z některých bodů, je pro mě lepší dohodou, než dohoda, která by byla prosazena tou potřebnou většinou. Protože někdy, jak se říká, méně je více...“
Materiál o narovnání vztahu mezi státem a církvemi, předložený Topolánkovou vládou, doporučila nakonec sněmovní církevní komise nepřijmout. Čímž spadl pod stůl,a s ním i hromada práce, kterou na něm odvedli ekonomičtí a právní experti, a také spadl pod stůl coby ztělesnění shody, které se dobraly zdejší církve poprvé od pádu komunismu. Nicméně poslanec Jandák je toho názoru, že to byl materiál po faktické stránce velmi špatně zpracovaný.
Vítězslav Jandák: „Ministerstvo kultury, které to má ve své náplni, a ministerstvo zemědělství v té době nepřipravily dobrý materiál. Na tom také shořelo veškeré jednání.“
Již relativně krátký čas ukáže, zda výrazně obměněné obsazení aktérů klopotný dialog o církevním majetku zvládne. Zda jednání opět neshoří. Zde připomeňme slova Dominika Duky, který tvrdí, že majetkovprávní narovnání není prioritně o velikosti majetku, ale o fungování náboženských a církevních organizací, které chtějí- oslovit člověka. K čemuž je třeba atmosféry přátelské, nikoliv averze a napětí...
