Je Obama muslim?
Přesně za týden bude 11. září. Toto datum vstoupilo navždy do dějin jako počátek války proti terorismu. A protože hlavním terčem teroristů je tradičně Amerika, právě tam se v těchto týdnech velmi pozorně sledují nálady obyvatel. Není tedy divu, že se vyrojilo hned několik průzkumů veřejného mínění.
Každý pátý Američan si myslí, že prezident Barack Obama je muslim. A to i přesto, že šéf Bílého domu se netají křesťanskou vírou, chodí s celou rodinou do kostela a otevřeně mluví o tom, jak před lety přijal Krista v černošském sboru v Chicagu. Nad výsledky průzkumů kroutí hlavou nejeden odborník, včetně Obamových odpůrců. A samotný prezident se k celé záležitosti dokonce vyjádřil.
Mylnou informaci přičítá síle nových médií, jako je internet. Jsou totiž schopna utvářet a dlouhodobě udržovat fiktivní obraz, který nemá nic společného s realitou. Jisté je, že ve Spojených státech se také blíží volby do Kongresu, které v listopadu nejspíš nevyzní ve prospěch demokratů, takže oponenti dnešní administrativy cítí ve vzduchu úspěch a někteří používají metody poněkud podivné.
Ke všemu nepochybně přispěla i Obamova podpora islámského centra v New Yorku – v blízkosti místa, kde stály mrakodrapy Světového obchodního střediska. Načasoval ji na začátek ramadánu, což asi nebylo nejšťastnější, ale stejně by ho ona pětina Američanů na milost nejspíš nevzala. Mimochodem, jedním z argumentů, o které se tvrzení o muslimské víře Obamy opírá, je jeho původ. Muslimem byl totiž Obamův otec.
Průzkumy v Americe nicméně ukazují i další zajímavosti. Například to, že popularita islámu klesá. Přesněji řečeno, vyhrocují se postoje k němu. Celých 62% Američanů sice chce, aby měli muslimové stejná práva jako ostatní, ale už jenom slabá třetina dotázaných má o tomto náboženství dobré mínění. Na druhé straně mírně klesá počet těch, kdo se domnívají, že islám podněcuje násilí. I tak je jich 35%.
Dobrou zprávou pro prezidenta Obamu je tedy aspoň to, že se nadále těší vysoké podpoře dvou diametrálně odlišných skupin v americké společnosti: muslimů a židů. Katolíci jsou rozdělení v poměru k němu půl napůl – a prostestanti by na jeho místě viděli nejradši někoho jiného. Výsledky průzkumů jsou ale, jak známo, ošidná věc. Politik je nesmí ignorovat, ani by je neměl brát smrtelně vážně. Takže jisté je jenom jedno: nadšení po nástupu prvního černošského prezidenta Spojených států je definitivně hudbou minulosti.
