Týmy rychlého nasazení aneb jak ochránit náboženské menšiny
Nedávný masakr v bagdádském kostele upozornil na to, jak ohrožené jsou v krizových oblastech křesťanské menšiny. Vraždění zinscenovala místní Al-kajda, která navíc označuje křesťany za svůj cíl. Jak ochránit tuto náboženskou menšinu? To je otázka, na kterou se těžko hledá odpověď. S jedním nápadem přišly dvě zastřešující organizace. O co jde?
Prakticky každý dnes ví (nebo aspoň tuší), co jsou jednotky rychlého nasazení. Armáda je ve svém celku většinou pomalá a často nemotorná, proto má útvary, které dokáže nasadit rychle a na různých místech. Jsou v nich elitní vojáci, vycvičení k nebezpečným operacím. A protože žijeme v epoše, označované někdy termínem „válka proti terorismu“, jejich existence je klíčová. Zločinci, kteří upsali svou duši teroru, jsou totiž flexibilní a zbožňují moment překvapení.
Není tedy divu, že vzniká jakási duchovní obdoba elitních jednotek, takzvané „týmy rychlého nasazení“. Mají v nich být křesťané a muslimové, kteří umějí řešit krizové situace. Budou nasazeni v místě kolize, aby zmírnili napětí mezi náboženskými komunitami - v Iráku, Egyptě, Nigérii nebo na Filipínách. .
Dohodly se na tom dvě organizace, zastřešující stovky církví a islámských společností. Na jedné straně Světová rada církví a na straně druhé Společnost světový hlas islámu (WICS). Vypadá to jako dobrý nápad, přinejmenším z kategorie těch, které možná nepomůžou, ale určitě neuškodí. Vadou krásy je ovšem skutečnost, že Společnost světového hlasu islámu má kořeny v Lybii a nevyznává pluralitní, ale dominantní verzi islámu. Ostatně, plukovník Kaddáfí otevřeně prohlašuje, že Evropa bude jednou muslimská.
Zda dojde na jeho slova, to necháme budoucnosti, nešťastné by ale bylo, kdyby „týmy rychlého nasazení“ ztělesňovaly scestnou interpretaci náboženských konfliktů. Některá média totiž běžně používají termín „náboženské střety“ i tam, kde jsou jasné oběti a jasní agresoři. Vyvolávají tak falešný dojem jakéhosi vzájemného boje, zatímco realitou je často jednostranná náboženská nesvoboda či agrese většiny vůči bezbranné menšině.
Až konkrétní případy naznačí, jak budou „týmy rychlého nasazení“ fungovat. Při řešení problémů je ale obyčejně jedním z podstatných kroků pojmenování reality. Právě to může být kámen úrazu. Jinými slovy, je důležité, aby tyto elitní „duchovní jednotky“ působily pod praporem pravdy, nikoliv jednoho nebo druhého náboženství.
