Ostatky sv. Pavlíny spočinuly ve zrekonstruovaném relikviáři
Do původní podoby se olomouckým odborníkům podařilo sestavit barokní relikviář s ostatky svaté Pavlíny. V archivech a inventáři olomoucké katedrály ho vypátrala historička umění Helena Zápalková. V roce 1914 byl totiž relikviář rozdělen a některé jeho části putovaly do depozitáře. Barokní relikviář, který se skládá z několika částí, si tak lidé budou moci prohlédnout po téměř 100 letech. Od 2. prosince bude jedním z nejvýznamnějších exponátů výstavy Olomoucké baroko, kterou pořádá Muzeum umění ve spolupráci s Vlastivědným muzeem. Příběh zajímavé památky vám představí kolegyně Radka Kvasničková.
Svatá Pavlína byla raně křesťanská mučednice, která byla spolu se svou rodinou umučena během pronásledování křesťanů za císaře Diokleciána. Jak se její ostatky dostaly do Olomouce, to objasňuje historička umění Helena Zápalková:
„Ostatky byly vyjmuty z římských katakomb v roce 1622 a již v tom roce jimi papež Řehoř XV. obdaroval generála Tovaryšstva Ježíšova pátera Vitelesco a ten je věnoval jezuitské olomoucké koleji. Do Olomouce se ostatky dostaly v roce 1623. V té době zuřila ve městě velká morová epidemie. Říká se, že tenkrát zahynulo na 7 tisíc lidí. Bylo uskutečněno velké procesí, které vlastně vedlo od tehdejšího konventního kostela jezuitů Nanebevzetí Panny Marie k farnímu chrámu svatého Mořice. Modlitby ke světici byly skutečně vyslyšeny a morová nákaza náhle ustala.“
Svatá Pavlína byla prohlášena patronkou města Olomouce. Relikviář pro její ostatky vnikl v letech 1639 až 1640 a to pravděpodobně v dílně olomouckého zlatníka Kryštofa Šimšického. Pro historiky měla velký význam událost z roku 1786, kdy byly ostatky svaté Pavlíny přeneseny do olomoucké katedrály a právě při této příležitosti vznikl totiž důkladný soupis nejen předávaných relikvií, ale i jejich schránek. Právě díky tomuto soupisu se podařilo celý relikviář po téměř sto letech znovu sestavit. Nebylo to ale jednoduché...
„Největší nervy byly v tom, jestli to opravdu bude takhle sedět. Takže v podstatě na základě písemných pramenů a zpráv ve starší literatuře jsem se snažila co nejblíže tu sestavu zrekonstruovat. Ale samozřejmě nikdo si už nepamatoval, jestli to tak opravdu bylo nebo ne, takže to bylo takové jako napětí, než jsme zjistili, že opravdu se tam ty relikviáře vejdou. A když jsme odstrojili tu barokní vitrínu (protože je tam docela komplikovaná ta adjustace relikviářů dovnitř a musí se vyndat část toho zasklení) a když jsme odstrojili ty druhotné textilie, které tam byly později vloženy, tak jsme zjistili, že tam ještě pořád jako jsou stopy po podstavcích, které přesně půdorysem odpovídají těm relikviářům, které tam byly opravdu ještě v 19. století vloženy.“
Relikviář se skládá z velké prosklené pozlacené skříně, která má tři části. Ve dvou bočních částech spočívají ve zdobených truhlicích kosti světice. Uprostřed se nachází prosklený jednoposchoďový chrám se stříbrnou kopulí, ve kterém je uložena lebka svaté Pavlíny.
„Lebka je obklopena pozlacenou svatozáří s korunou. Celá ta lebka je adjustována v takovém textilním obalu, který je zdoben draceonovou krajkou a na tom textilním obalu jsou adjustovány tzv. exvota - votivní dary věřících za přímluvu svaté Pavlíny. Pocházejí z různé doby, ze 17. až počátku 19. století. Svatá Pavlína jich měla samozřejmě daleko víc, ale přitom stěhování ostatků bohužel o některá z nich přišla.“
