Advent mezi potřebnými
Sníh, mráz, vánoční trhy a výzdoba. Všechno tomu nasvědčuje, blíží se Vánoce! Štědrovečerní večeře, dárky a také tradiční půlnoční mše. Tak Vánoce prožívá většina Čechů. Jenže jsou mezi námi i ti, kdo ať už vlastní vinou nebo jinak, žádný domov nemají. Říkáme jim bezdomovci a většinou stojí na okraji našeho zájmu. Tato doba je ale pro ně těžká nejen kvůli fyzickému strádání. Advent a Vánoce jsou pro ně často i otázkou psychické nepohody. Pomoc řadě z nich nabízejí charitativní zařízení. Do některých z nich se vypravila i Kateřina Rózsová.
„Když vstoupíte dovnitř, na začátku je recepce. To je to první, kontaktní místo, které má uživatelka se zaměstnancem. Tam vlastně proběhne ten přijímací pohovor a ubytovávání. Máme tady dokonce posilovnu, tu mohou využívat klientky i zaměstnanci. Kuchyňku mají klientky svoji, jídelnu, společenskou místnost, která se využívá třeba na výuku angličtiny.“
Slyšíme tady nějaký ruch. Co se tu děje?
„Je před Vánocemi a klientky se rozhodly, že vyrobí nějaké řetězy a vločky. Takže teď vystřihávají a docela se u toho baví.“
Popisuje život v pražském azylovém domě pro ženy, jeho vedoucí Kateřina Vavrušová z Naděje.
„My jsme azylový dům zaměřený hlavně na sociální pomoc. Kromě střechy nad hlavou, ošacení, jídla - tedy toho zázemí, bez kterého nemůže žena fungovat - poskytujeme sociální pomoc. Sociální pracovnice s nimi pracuje na řešení sociální situace. To je ta hlavní náplň našeho zařízení.“
Ženy, ale i muži bez domova potřebuji zejména v těchto dnech péči a pomoc. Adventní období není pro tyto lidi snadné, říká Stanislav Fiala, ředitel Charitního azylového domu Sv. Terezie.
„Projevuje se asi nejvíc v tom, že se mění počasí, to je ta základní věc, která na ně dolehne. Ale samozřejmě ten vánoční čas na ně doléhá i psychicky, víc cítí samotu.“
Vánoce jsou krásné pro ty, kdo je mají s kým slavit. Ale kruté pro ty, kdo jsou sami, shodují se odborníci. Řada azylových zařízení proto nabízí i vánoční program. Nechybí i duchovní chvíle.
„21. prosince chystáme bohoslužbu za přežití našich klientů. Bude spojena s nějakým občerstvením pro naše klienty. A tradičně už pro naše klienty a pár lidí zvenčí děláme i Štědrovečerní večeři, 24. v 6 hodin večer.“
Neměla by ale snaha o zlepšení situace vycházet i ze strany samotných bezdomovců? Ptám se Kristiny Koldinské, z komunity Saint Egidio. „Lidé na ulici patří k těm nejvíce potřebným. A na to bychom měli myslet na prvním místě,“ odpovídá a pokračuje.
„Nejdřív je potřeba zachránit obyčejně život a pak se můžu bavit o tom, jestli se mám lépe chovat, přestat lidem kolem sebe nadávat a jestli se víc kolem sebe na lidi smát… Když je člověku zima, má hlad, všichni kolem se na něj dívají minimálně skrz prsty, tak je těžké se z toho dna odlepit.“
Příběhy lidí bez domova jsou různé, řada z nich výrazně přispěla k tomu, jak nyní žije. Ne vždy příběhy těchto lidí končí happyendem. Přesto naším úkolem není soudit, ale pomáhat. „Zve nás k tomu evangelium,“ uzavírá Koldinská.
Pomoct lidem bez domova může každý. Řada z azylových domů čeká na oblečení, vánoční cukroví i finanční pomoc. Záleží jen na fantazii dárce.
