Připomínka hladomoru na Ukrajině
Na počátku adventu si pravoslavná církev v Horšovském Týně na Domažlicku připomněla panychidou miliony obětí velkého hladomoru na Ukrajině. Na tuto genocidu ukrajinského obyvatelstva ze strany sovětského režimu vzpomínali ve stejné době také účastníci pochodu, který v Praze zorganizovala Kancelář mezinárodního sdružení Ukrajinská svoboda. Pro posluchače Radiožurnálu připomene události staré více než 70 let Petr Vaďura.
Že během holocaustu nacisté se svými pochopy povraždili šest miliónů Židů, ví dnes každý. Málokdo však ví o miliónech lidí, kteří zahynuli v letech 1932 až 1933 během státem řízeného hladomoru na Ukrajině. Ukrajinci se bránili kolektivizaci, a proto se Stalin rozhodl soběstačné kulaky zlomit. Od srpna roku 1932 zabavovali služebníci režimu zemědělcům úrodu. Neponechali jim vůbec nic. Jsou popsány případy, kdy rodině zabavili dokonce i jídlo, které měla na stole. Vesnice pak byla obklíčena vojskem, aby z ní nikdo nemohl jít shánět potravu někam jinam. Lidé jedli kočky, psy, myši, kůru a listí ze stromů, rozšířil se i kanibalismus. Na ulicích Kyjeva a Charkova ležely desítky mrtvých těl. To vše v dobách, kdy Sovětský svaz obilí vyvážel. V nejpostiženějších oblastech zemřela čtvrtina obyvatelstva. Jelikož chybí archivní dokumenty, liší se odhady počtu obětí. Odhaduje se, že to bylo tři až jedenáct miliónů lidí.
Proč na tuto genocidu vzpomínali při bohoslužbě pravoslavné církve právě v Horšovském Týně? Vysvětluje Vladimír Ledvina.
„Protože na Domažlicku a Horšovotýnsku žijí volyňští Češi, kteří přišli z volyňské gubernie Ukrajiny. Tito Češi odešli na Ukrajinu v druhé polovině 19. století a zpět se vrátili v roce 1947. Vrátilo se asi 33 000 Čechů. Samotným hladomorem volyňští Češi téměř postiženi nebyli, ale byli postiženi stalinskými represemi, kdy Stalin vystěhoval spoustu Čechů až na Sibiř. Bylo to kolem dvou a půl tisíce Čechů a vrátilo se jich ani ne pět set.“
„Mezi rolníky a naší mocí pokračuje tvrdý boj, je to boj na život a na smrt. Tento rok se stal zkouškou naší síly a jejich vytrvalosti. Hladomor jim ukázal, kdo je tady pánem domu. Stál milióny lidských životů, avšak systém kolchozů zůstane zachován navždy. Tuto válku jsme vyhráli.“ Tak hodnotil hladomor sovětský diktátor Stalin.
Na Ukrajině si hrůzné události ze 30. let stále připomínají. V roce 2006 prohlásil ukrajinský parlament hladomor za genocidu a náš stát se k tomuto hodnocení připojil. Proč si však po tolika letech připomíná tyto tragické události pravoslavná církev? Smysl panychidy vysvětluje pravoslavný duchovní Milan Horvát:
„Panychida je pobožnost za zesnulé, jak za jednotlivce, tak za masové oběti různých neštěstí a válek, a jejím cílem je, aby Hospodin Bůh udělil pokoj jejich duším na věčnosti.“
Zatímco v Horšovském Týně se konala panychida za oběti ukrajinského hladomoru na počátku adventu, jiné pravoslavné obce u nás ji konaly už během roku.
