Muslimové si přejí vliv víry v politice
Patří náboženství do politiky? Podle nedávno zveřejněných výsledků průzkumu Pewova výzkumného centra většina muslimů věří, že ano. Obyvatelé islámských států by podle dotazníků přivítali, kdyby jejich náboženství mělo větší úlohu v politickém životě jejich zemí.
Udělování trestu kamenování za nevěru, amputaci ruky za krádež, a smrt pro ty, kdo konvertují od islámu k jinému náboženství – jsou, navzdory všeobecnému mínění, skutečnosti, které v islámském světě najdeme spíše výjimečně. Přesto podle průzkumu amerického Pewova centra by většina lidí v Pákistánu, Egyptě, Jordánsku a Nigérii přivítala, kdyby byly změněny současné zákony právě ve prospěch těchto starých zvyklostí. Kolem 85 procent pákistánských muslimů by také podpořilo zákony, které by na pracovištích oddělovaly muže od žen. Věřící v Indonésii, Egyptě, Nigérii a Jordánsku patřili k těm, kteří si nejvíce přáli vliv islámu na politiku.
Složitější je situace v Turecku, kde celá řada lidí trvá na zachování sekulárního státu a oddělení náboženství od veřejných záležitostí, jak to bylo kdysi zavedeno při vzniku republiky. Turecká společnost však také zažila v poslední době velký vzrůst náboženskosti u části obyvatel, a také růst popularity vládní strany AKP, která je považována za umírněně islamistickou. Právě současná vláda se snaží některé bariéry mezi vírou a politickými institucemi odstranit. Přesto je v Turecku řada lidí, kteří vyjadřují obavy z náboženského konzervatizmu a označují se za muslimské modernisty, a ještě větší procento jich je v Libanonu.
Naopak v Egyptě a Nigérii lidé mají opačné názory. V obou těchto zemích se téměř šedesát procent těch obyvatel, kteří také hovořili o boji modernismu a fundamentalismu, považovalo za zastánce fundamentalistického přístupu. Celkový postoj k úloze náboženství v politice je tedy ve většině muslimských zemí pozitivní.
Podobnému průzkumu se věnovala také nezávislá americká organizace „Rada pro zahraniční vztahy“ a „Gallupův ústav pro výzkum veřejného mínění“. V mnoha muslimských zemích pozorovaly velké sympatie veřejnosti pro zavedení islámského práva šaría vedle nebo místo standardních zákoníků. Nejčastěji se tak děje v oblastech, kde stát selhává nebo zcela zmizí, jako je v pákistánském údolí Svát nebo v Somálsku. Jak výzkumníci upozorňují, prostí lidé jsou často zklamaní zkorumpovaným jednáním svých vlád, a to přičítají západnímu politickému modelu. Domnívají se také, že západní model způsobil úpadek jejich zemí a morální rozklad společnosti a se šaríou si spojují obnovu mravnosti.
Nepřejí si však většinou zavedení nějaké formy teokracie, a naopak věří, že šaría může být uplatňována zároveň s demokracií. Touhu po morálnější politice, která se projevuje voláním prostých muslimů po zavedení náboženského zákonodárství, často využívají extremisté. Jak ukazuje výzkum zmíněné Rady pro zahraniční vztahy, extremisté sice rádi hovoří o čistém islámu, ale většinou používají náboženské právo tak, aby získali co největší moc, a dokonce si i vymýšlejí vlastní pravidla. Příkladem může být afghánský Tálibán, který zakazuje tanec nebo hudbu. A tak i když zavedení náboženského zákonodárství může dočasně pomoci překlenout chaos nebo kmenové boje, zároveň šaría uplatňovaná v praxi znamená velké nebezpečí, že bude zneužita proti lidem, kteří po jejím zavedení volali.
