Dárky extrémně svaté...
Narození Ježíše Krista naplnilo svět radostí. Od těch časů myslet na druhé a dělat lidem radost je hlubokou myšlenkou Vánoc. Nikoliv dárky samotné, nikoliv jejich cena a okázalost, nýbrž důvod, proč si je dáváme: to je, oč tu běží! V tuto chvíli, o svátečním božíhodovém ránu, vám určitě ještě rezonuje v duši atmosféra Štědrého večera a radost z dárků, které jste dali, i z těch, které jste obdrželi. Eva Hůlková také věří, že vám přispěje k pohodě svátečního dne a přináší svůj malý dárek...
Znám člověka, jehož hrabalovsko-menšíkovský styl vyprávění mě vždycky spolehlivě dostane. Obvykle se svíjím smíchy, ale najednou - aha! - kde se vzalo tu se vzalo moudro, zkušenost, připomínka něčeho v našem životě podstatného... Tento okouzlující vypravěč je Vojtěch Eliáš - katolický kněz, vysokoškolský pedagog a prezident Arcidiecézní charity Praha.
Vojtěch Eliáš: „Co si budeme povídat - já taky rád dostávám dárky! To, co jsem ale rád neměl, je myslím představa některých lidí, že kněží chtějí jenom dárky takové ty extrémně ‚svaté‘. Tzn. svaté obrázky a svaté sošky... Já jsem si vždycky říkal: co si ti lidé myslí, že s tím budu dělat??? Naopak: farář je ten, kdo těchto svatých věcí má úplně nejvíc kolem sebe! Takže to jsem potom řešil tak, když jsem se ze začátku musel často stěhovat - a teď to prozradím- tak jsem tam ty svaté krámy jakoby na té faře zapomněl...Čímž jsem se jich zbavil a řekl jsem si sám: to je jediné řešení, nechám to svým nástupcům tady na té faře!“
Pokud vám vzal Dr. Eliáš vítr z plachet, neboť jste se chystali obdarovat, či již obdarovali, svého pana faráře nějakým tím "svatým" předmětem, nezoufejte. Věřte nevěřte - dobrý dárek pro faráře jsou klidně i chudinky tolik zprofanované - staré dobré fusekle. Zde je podpůrná historka Vojtěcha Eliáše:
Vojtěch Eliáš: „Já jsem vždycky cenil, když jsem dostal od lidí dárek, který byl v něčem vtipný. A asi nejvtipnější dárek, myslím si tedy skutečně na pokraji toho, co si lidi můžou dovolit: ve farnosti, kde jsem působil velice krátce, bylo to na Dobříši u Prahy, jsem od farníků dostal sadu ponožek v liturgických barvách. To tedy musím říci, že pak jsem vždycky, když byla příslušná liturgická barva a sedl jsem si při mši svaté, tak jsem jakoby nadzvednul tu komži, aby si všimli, že mám ponožky zelené, fialové nebo červené - přesně podle barvy... To mi připadá, že má v sobě tu krásu, ten vtip a nakonec i tu praktičnost nebo to, že člověk kdykoliv si ty ponožky bral, tak na tu farnost myslel...“
Vymyslet ten správný dárek - to je poctivá, odpovědná dřina. A o penězích to prioritně není, zdůrazňuje Vojtěch Eliáš.
Vojtěch Eliáš: „Ta doba, kdy jsme měli 3,50 Kč na dárky a zakoupil jsem za to osm dárků a ještě mi dvacet halířů zbylo, tak ta je teda pryč, to si přiznejme! Ale myslím si, že v dnešní době to není otázka peněz. Je to otázka toho nápadu, a myslím si, někdy i všímavosti, co by ten člověk chtěl a co by mu udělalo radost. Dárek, který vyjadřuje, že jsem si tě všímal, a že jsem zjistil, že by se ti tohle mohlo hodit, že by ti tohle mohlo udělat radost - to je přeci nádhera...“
Ano je to tak, dárek z lásky či opravdového lidského zájmu a zaujetí - to je vážně nádhera. A nemusí to být jen o vánocích, ale prostě - kdykoliv, jen tak... aby svět byl hezčí a život laskavější...
