Zákon korupce a chudoby

Korupce a chudoba jsou rodné sestry. Pro každou společnost kdekoliv na světě platí základní pravidlo: když toleruje rozkrádání, nemůže být bohatá. Je to cosi jako zákon zachování energie. A dějiny i naše současnost jsou plné docela hezkých důkazů.

Důsledky bujné korupce bijí do očí například v řadě afrických zemí – celá desetiletí do nich proudí štědrá zahraniční pomoc, ale reálná změna nastává pouze na kontech hrstky tamních šéfů. Různí politologové si pak lámou hlavu s otázkou, proč se nedaří africká obdoba poválečného Marshallova plánu, který postavil na nohy zničenou západní Evropu. Zákon korupce a chudoby prostě nelze ošálit.

Ani české zdravotnictví mu neunikne. Buď budou platy lékařů vysoké a finanční úniky ze systému nízké, nebo naopak: vysoké budou úniky a platy lékařů nízké. Jiná možnost neexistuje a českou realitou je, žel, ten horší případ. Dřív nebo později musela nastat kolize – a je otázka, jaké řešení se pro ni najde – krátkodobé nebo trvalé?

Akce „Děkujeme, odcházíme“ hodila rukavici: teď a nebo nikdy. Potom přišla petice „SOS-zdravotnictví“, podle které systém nepotřebuje ani korunu navíc, je potřeba jen zacpat některé „díry v cedníku“, jak to říkají protagonisté. Situace podle nich připomíná děravou nádobu, ve které klesá hladina. Máme tím pádem dvě možnosti: buď do nádoby více dolévat, nebo jednoduše ucpat díry. Každý si může odpovědět, která z daných možností je ta lepší.

Když nahlédneme do života našich předků, měli bychom si všimnout Masarykova „nebát se a nekrást“, a taky starého dobrého desatera, které obsahuje jednoduché přikázání „nepokradeš“. Týká se to naší současnosti víc, než si připouštíme, i když máme nový slovník s termíny, jako je „tunel“, „cedník“ nebo „malá domů“. Mimochodem, nedávno se objevil průzkum, podle kterého se v evropských supermarketech krade nejvíc u nás v Česku. Možná souvisí všechno se vším. A možná by nebylo od věci s tím přece jenom něco udělat.