Ruth Bondyová se do Čech vrací i ve svých líbezných knihách
Izraelská novinářka, překladatelka a spisovatelka Ruth Bondyová žila v Praze jen do své deportace během války. Do rodného města a Čech se však po listopadu 1989 vrací nejen osobně, ale i v líbezných knihách na pomezí fejetonu a eseje, v nichž z různých úhlů nahlíží dějiny židovské komunity v českých zemích a obecně česko-židovské vztahy. Nakladatelství Franze Kafky nyní vydalo čtvrtou z nich nazvanou „Potulné kořeny“.
Čím to je, že se v Čechách a na Moravě z poměrně malého počtu Židů narodilo několik z nejgeniálnějších tvůrců dvacátého století jako Sigmund Freud, Gustav Mahler a Franz Kafka, ptá se ve své knize „Potulné kořeny“ Ruth Bondyová. Přiznává, že jednoznačnou odpověď nezná. A asi by ji těžko hledali i čeští čtenáři jejích kultivovaných a půvabných textů, když uniká jí, ženě z pražské židovské rodiny, která prošla Terezínem, Osvětimí i Bergen-Belsenem a jež se v roce 1948 vystěhovala do Izraele. Na své kořeny však nezapomněla.
I krásná čeština jí zůstala. Udržuje si ji i překlady české literatury do hebrejštiny a o trablech spojených s tímto procesem píše s neodolatelným humorem. Ať už to je počeštěná němčina ve Švejkovi, rozdíl ve stavbě české a hebrejské věty, české zdrobněliny nebo takové překladatelské oříšky jako slova ňouma a škubánky. Ještě štěstí, že žádný izraelský literární kritik neumí česky, poznamenává suše Bondyová.
Až lehkovážné texty o překládání nebo o příbuznosti i rozdílech mezi Čechy a Židy či o tajném agentu Mrázovi v Haifě střídají pasáže, ze kterých při čtení mrazí. Třeba o humoru v terezínském ghettu, „humoru nad situací, která se nedá změnit, jen ulehčit,“ jak napsala. Nostalgie dýchá ze vzpomínek na dětské toulky Prahou, hrdost zase z připomínek úspěchů mnoha českých Židů v Izraeli nebo z kapitoly věnované těm Čechům a Moravanům, kteří s nasazením vlastního života zachránili za války své židovské spoluobčany. Vysloužili si tím titul Spravedlivý mezi národy, jímž izraelský stát zachránce Židů oceňuje. Je jich sto osmnáct, osudy několika z nich Bondyová přibližuje a některá fakta jsou zde uvedena vůbec poprvé.
Chvála té krásné knížky by nebyla úplná, kdybychom se nezmínili o ilustracích Jiřího Slívy. Zejména ta, na níž stojí muž na tramvajovém ostrůvku a na sloupku je místo jízdního řádu cedule s nápisem Příchody Mesiáše, asi utkví čtenáři v paměti navždy.
