Kniha "Austeria - Hostinec" je strhující román z židovských dějin

8. květen 2011

Polský židovský spisovatel Julian Stryjkowski patří k nejzajímavějším postavám polské literatury 20. století. A přinejmenším díky svému románu „Austeria“, který pod názvem „Hostinec“ vyšel nedávno česky, patří i k důležitým autorům v evropském a světovém kontextu.

Příběh se odehrává na samém počátku 1. světové války v haličském městečku nedaleko tehdejších ruských hranic. Hostinec „starého Taga“, v dobách míru častý cíl výletů obyvatel městečka, se stává jevištěm, na kterém je v průběhu 24 hodin zachycen a zaznamenán konec světa haličských Židů.

Objevují se zde Židé z městečka, obsazeného kozáky, chasidé se svým cadikem na útěku před frontou i rodiny, které se nemohou rozhodnout, zda utíkat nebo zůstat. A přítomna je i smrt a zkáza, které nemají šanci uniknout. Zachránit se snad mohou někteří jednotlivci, ale pro židovský svět bezpečí, které představovala rakousko-uherská monarchie, už záchrany není.

Příběh má do jisté míry rozměr a podobu antické tragédie: jednotu místa a času i neustálou přítomnost osudových sil, které příběh tvarují a usměrňují k tragickému konci. Ten je v závěru jen naznačen. Díky mnohohlasému chóru, do kterého se slévají typicky židovské dialogy, útržky modliteb, zpěv a vyprávění chasidů i vzdálené dunění děl a kopyt kozáckých koní, je monumentální a nezapomenutelný.

Za zmínku stojí také jazyk, kterým je kniha „Austeria - Hostinec“ napsána. Je to „židovská polština, která existovala před holokaustem a díky Stryjkowskému úplně nezanikla“. Jazyk v díle dokonce „možná hraje pozoruhodnější roli než popisované události a děje. Je to klíč ke kultuře, která už neexistuje“.

Kniha „Austeria“ je u nás známa především ve filmovém zpracování Jerzyho Kawalerowicze z roku 1983. Je to dobrý film. Až nyní se však může český čtenář přesvědčit, oč bohatší a hlubší je jeho předloha.

autor: Leo Pavlát