Uzdravení paměti v postkomunistické společnosti
„Je dobré se beze strachu podívat na vlastní minulost, zvláště po tak dramatických událostech, jakými bylo poznamenáno 20. století“, píše arcibiskup Dominik Duka v úvodu nového čísla revue Salve, které je věnováno vztahům církve a státní bezpečnosti v době komunistického režimu. To bylo také tématem debatního večera Uzdravení paměti v postkomunistické společnosti (Guérison de la mémoire dans une société postcommuniste) v pařížské Collège des Bernardins.
Předávání historické paměti je neustále ohrožováno pokušením politické, ideologické, či náboženské manipulace. Podívat se pravdivě na bolestná místa vlastní historie přispívá k uzdravení paměti. V pařížském kulturně vzdělávacím centru Collège des Bernardins se debatovalo o spolupráci některých katolických kněží s tajnými službami komunistických režimů, což je nejen pro církev stále palčivé téma.
Přestože vyrovnávání se s komunistickou minulostí není pro západní Evropu, tedy ani Francii, velké téma, přítomnost významných představitelů katolické církve i politického života ukázala, že téma kolaborace s totalitním režimem je důležité pro církev i společnost.
Albert-Peter Rethmann: “Je to pro samotnou církev potřeba, aby vnímala svoji minulost tak rozmanitou, jaká byla.“
Říká profesor Albert-Peter Rethmann, který prezentoval výsledky výzkumu badatelů z Česka, Slovenska a Německa o spolupráci katolických kněží s tajnými službami komunistických režimů. Tyto závěry byly publikovány v posledním čísle revue Salve.
Albert-Peter Rethmann: „Církev je společenství svatých a hříšníků a stejně jako známe kněze a laiky z doby diktatury, kteří hodně trpěli, známe v podstatě taky řadu případů kněží, kteří nějakým způsobem selhali. Čili je to pro samotnou církev důležité, aby nežila v nějakých snech, ale aby vnímala tu svoji situaci, jaká je."
Znamená to uznat chyby a převzít odpovědnost, ukázat, že je možné činit pokání i odpustit vinu a dát lidem novou šanci. Podle Rethmanna to ale také znamená, že tito lidé nemohou převzít odpovědnou funkci v církvi. Mezi kolaborujícími duchovními samozřejmě byli ti, kteří hledali osobní prospěch, kariéru, či jiné výhody. Na druhé straně jsou případy, kdy jednotlivá selhání musíme posuzovat v širším kontextu. Prof. Rethmann zmiňoval příklad kněze, pro něhož důstojník tajné policie byl jediný, který mu dokázal naslouchat a kterému se mohl svěřit. Tajná policie vyhledávala lidi slabé, kteří procházeli nějakou osobní krizí a když selhalo okolí, které jim neposkytlo podporu, byli tajní policisté úspěšní.
Norbert Schmidt: „Myslím si, že je dobré, když církev sama dokáže reflektovat svou historii a tu temnější stránku historie a tím může pomoci i ostatní společnosti - může nabídnout metodiku jak se s tím dá zacházet."
Říká redaktor revue Salve Norbert Schmidt.
Norbert Schmidt: „Další důležitý aspekt je, že tyto tendence nejsou jen situací minulosti a že to potýkání se s různými totalitními systémy hrozí dnes i nám a to nejenom například v tom rozměru Číny ale například i z různých uskupení tady v České republice. To, že se paměť a dějiny ideologicky vykládají, reinterpretují, manipulují, to nám neustále hrozí."
Pařížská debata v Collège des Bernardins ukázala, že na uzdravování paměti není společný recept, že každá země k tomu přistupuje jiným způsobem, který vychází z její vlastní historie, nicméně sdílení těchto zkušeností je velmi inspirativní pro všechny. Příští rok bychom se podobného mezinárodního setkání mohli dočkat v Praze.
Další podrobnosti o novém čísle Revue Salve, které se zabývá tematikou StB a církev najdete zde.
Záznam debaty Uzdravení paměti v postkomunistické společnosti
