Léto s osobnostmi: Renata Balcarová
Při setkání s touto drobnou dámou by asi málokdo typoval, že si do kolonky povolání píše „předsedkyně vězeňské duchovenské péče“. Ve své pracovní době se pohybuje v místech, kam se běžně lidská noha nedostane. A když ano, nebývá to zrovna lehké vkročení nebo vykročení. Seznamte se s Renatou Balcarovou.
Těžký omyl by zažil ten, kdo by čekal vězeňskou kaplanku jako drsnou ženu, bez smyslu pro humor. Tedy alespoň v případě Renaty Balcarové. Dnes vás zvu k setkání s usměvavou dámou, která už 15 let stojí v čele vězeňské duchovenské péče. Přestože svůj život zasvětila péči o lidi za mřížemi, neztrácí ani naději, ani víru v dobro. A jak sama o své práci říká - pořád mě baví.
„Naučila mě trpělivosti, naučila mě mít větší empatii a věřit lidem, nejenom za těmi mřížemi. A to věřit v tom moudrém slova smyslu. Ale naučila mě důvěřovat ve své kolegy profesionály, specialisty, ale třeba i dozorce.“
Zajímalo mě, jak se Renata Balcarová vyrovnává s tím, že se denně pohybuje mezi lidmi, kteří za svůj čin skončili za mřížemi.
„Lhala bych, kdybych řekla, že se mě to nedotýká. Občas tím žiji i v soukromém životem. To, co mi pomáhá, je naděje, kterou já neztrácím, ale určitě je to u mě i víra v Boha.“
I přes každodenní kontakt s lidským utrpením překvapivě neztrácí naději v dobro.
„Při těch kontaktech třeba s lidmi odsouzenými mám možnost setkávat se s lidmi, kteří jsou justičním omylem. Ale i ti, kteří skutečně pochybili a po právu jsou odsouzeni, jsou mnohdy krásní lidé. A to v tom smyslu, že jsou schopni reflektovat to, co udělali a mají skutečnou snahu změnit svůj život. A to mě osobně dává naději nejenom dál sloužit a věřit v člověka.“
A jak řeší případy, kdy se přes veškerou snahu výsledek nedostaví?
„Většinou procházíme frustrací v momentě, kdy doprovodíme člověka z našeho pohledu i z jeho činů v tom vězení a je skutečně připravený na to už nepáchat znovu trestnou činnost. Pokud se znovu objeví, je to naše frustrace. Ale co musím říct, že ho vždycky znovu přijmeme a jsme ochotni ho znovu doprovázet. Nevím, jak by to bylo, kdyby to bylo třeba po páté a víckrát. To jsem nezažila a neumím si to představit.“
Taky vás napadá, k čemu je vlastně práce kaplana ve věznicích dobrá? „Určitě nelákáme lidi do církví,“ směje se Renata Balcarová.
„Kdybych viděla, že to někdo takhle praktikuje, velmi by mě to zlobilo. Jde skutečně o to, být člověku nablízku, i když si zavinil ten problém sám. Naučit ho vidět jinak, pomoci mu proměnit ten hodnotový žebříček tak, aby dál nepáchal tu trestnou činnost, aby byl schopen sebereflexe a tak dále.“
Kromě duchovní péče ve věznicích se Renata Balcarová se svými kolegy stará i o ty, kterým trest skončil a vracejí se do běžného života. Navštěvuje také školy, kde diskutuje s mladými. A kde na to bere energii. „Pomáhá mi rodina,“ přiznává a pokračuje.
„Velmi mi v tom pomáhá víra. A pak úplně do jiného světa se dostávám díky mému teď už 6letému vnukovi. Ten mi v tom, ač to jistě netuší, velmi pomáhá. A kdy úplně zapomenu na všechno je, když si sednu ke klavíru.“
S Renatou Balcarovou se můžete potkat i v nedělních Dotecích víry, po 22. hodině.
