Zrození moderní hebrejštiny
Koncem minulého měsíce uplynulo 130 let ode dne, kdy na půdu tehdejší Palestiny vstoupil Eliezer ben Jehuda. Jeho jméno je neodmyslitelně spjato s příběhem zrození moderní hebrejštiny.
Hebrejština je nejen jazykem Bible, ale v období starověku byla i každodenním dorozumívacím jazykem židovského národa. Již v době kolem přelomu letopočtu ji však v této funkci nahradila aramejština. Po zániku starověkého Izraele v roce 135 občanského letopočtu se těžiště židovského života přesouvá do diaspory. Židé zde hovoří jazyky svých hostitelských zemí nebo si vytvářejí jazyky nové, jako jidiš nebo ladino. Hebrejština tak zůstala hlavně jazykem liturgickým, používaným při bohoslužbách a studiu náboženské literatury.
Takto se s hebrejštinou seznamoval i Eliezer ben Jehuda, který se narodil roku 1858 v Litvě v rodině chasidského rabína. Dostalo se mu klasického židovského vzdělání a očekávalo se, že se stane rabínem. Postupně se však začal seznamovat i se sekulární literaturou a kulturou. V roce 1878 odjel studovat na pařížskou Sorbonnu. Původně se chtěl stát lékařem. To však Ben Jehudovi znemožnilo jeho chatrné zdraví, a začal se tedy věnovat dějinám Středního východu. Současně si prohluboval znalosti hebrejštiny, která se mu stala celoživotní vášní. Již tehdy Eliezer ben Jehuda dospěl k přesvědčení, že ruku v ruce s návratem Židů do jejich domoviny může jít i o obrození starověké hebrejštiny jako mluveného národního jazyka.
V roce 1881 se rozhodl přispět k tomuto obrození i prakticky a odešel do Palestiny. Zde působil jako učitel a novinář a ze všech sil prosazoval myšlenku, že v nové zemi je nutno zpřetrhat veškerá pouta s diasporní minulostí včetně jazyka. Sám šel příkladem a ze své komunikace zcela vypustil svou rodnou řeč, jidiš. Se svou ženou vytvořil Ben Jehuda vlastně první hebrejsky mluvící rodinu a jejich syn byl po dlouhých staletích prvním dítětem, jemuž se hebrejština stala mateřským jazykem.
Při své misi Eliezer ben Jehuda narážel na problémy ideologické i praktické. Proti jeho snahám vystupovali ortodoxní židé, kteří považovali používání hebrejštiny v denním životě za znesvěcení svatého jazyka. Praktickým problémem byla nedostatečnost slovní zásoby pro potřeby moderní doby. I tomu však Ben Jehuda úspěšně čelil: sestavil první slovník moderní hebrejštiny, pro nějž sám vynalezl množství nových slov. A tak, v historicky krátké době, se hebrejština dočkala svého znovuzrození. V roce 1966 získal za díla, psaná tímto jazykem, Šmuel Josef Agnon Nobelovu cenu za literaturu.
