Spisovatel Ivan Olbracht ve své době podal jedinečné informace o životě ortodoxních Židů v Evropě
Příští pátek, 6. ledna, uplyne 130 let od narození spisovatele Ivana Olbrachta. Poznámku k jeho životu a dílu napsal Tomáš Pěkný.
Spisovatel, novinář a komunistický politik Ivan Olbracht, vlastním jménem Kamil Zeman, se narodil v Semilech jako syn českého spisovatele Antala Staška a židovské matky, rozené Schönfeldové, která před svatbou konvertovala ke křesťanství.
Těm, kdo chodili do školy po roce 1948, bylo vnucováno Olbrachtovo dílo agitační: „Obrazy ze soudobého Ruska“ vydané roku 1920, a hlavně „Anna proletářka“ z roku 1928. Dílo, které kritik Arne Novák nazval „křiklavě tendenčním románkem komunistické revoluce se stranickým rozdělením světla a tmy“.
Navzdory tomu patřil Ivan Olbracht k největším prozaickým talentům české literatury první poloviny 20. století. Zvláště jsou ceněny jeho prózy „Podivné přátelství herce Jesenia“ z roku 1919 a „Nikola Šuhaj loupežník“ z roku 1933, za nějž dostal Československou státní cenu.
Dodnes zajímavé jsou ovšem i Olbrachtovy reportáže z Podkarpatské Rusi „Hory a staletí“ vydané roku 1935 a o dva roky mladší sbírka próz „Golet v údolí“. Tyto knihy představovaly pro několik generací u nás jedinou informaci o životě ortodoxních evropských Židů a o židovství vůbec.
Druhou světovou válku prožil Ivan Olbracht v ústraní, jen na jejím počátku převyprávěl pro mládež biblické příběhy ze Starého zákona.
O Olbrachtově vnitřním vztahu k židovské tradici toho mnoho nevíme. Pokud se k ní na konci života vracel, potom jen zcela privátně. Navenek se angažoval v té nejhorší podobě – ve vysoké politice. Zemřel v Praze 20. prosince 1952, tedy před 60 lety.
