Čas, který propojuje svátky Pesach a Šavuot
V úterý večer začíná podle židovského kalendáře dvoudenní Svátek týdnů Šavuot. Současně tak končí období zvané v židovské tradici omer.
Slovo „omer“ znamená v biblické hebrejštině „snopek“. „Až přijdete do země, kterou vám dávám,“ praví se v Třetí knize Mojžíšově, „a budete sklízet její sklizeň, přinesete snopek z prvotiny své sklizně knězi… Budete pak počítat ode dne, kdy jste přinesli snopek z prvotiny, sedm úplných týdnů.“
Na těchto slovech se v judaismu zakládá ustanovení historického i současného významu. Zvyk věnovat omer z první sklizně ječmene Židé zachovávali v době existence jeruzalémského chrámu. Jednalo se o desetinu starověké váhové míry efa – přibližně o dva kilogramy. Byl to vpravdě symbolický díl úrody, ale jeho předáním se vyjadřoval hluboký obsah. Člověk tak přiznával, že půda i její plody jsou Božím darem. Darováním snopku dávali Židé najevo, že se cítí být na zemi hosty, že děkují za dobrodiní sklizně. Proto s omerem přicházeli do Božího domu modlitby.
Když byl po porážce židovského povstání proti Římanům roku 70 jeruzalémský chrám zničen, zvyk přinášet omer zanikl. Slovo samo se však zachovalo v souvislosti s jinou zvyklostí předepsanou Tórou: odpočítáváním 49 dnů od počátku svátku Pesach, svátku vysvobození z egyptského otroctví. Těchto 49 dnů, sedm týdnů, dělí Pesach od Šavuot, Svátku týdnů, jak se to odráží již v jeho názvu. A jakkoliv má zvyklost odpočítávat dny mezi oběma slavnostmi biblický původ, dodnes si zachovala svůj hluboký význam.
Slavný židovský středověký učenec Moše ben Maimon vysvětluje, že počítání 49 dnů omeru mezi svátku Pesach a Šavuot naznačuje spěch, s nímž židovský národ spěl k darování Tóry na hoře Sinaj. Zjevení na Sinaji, předání Desek zákona Mojžíšovi, totiž představuje ústřední téma Svátku týdnů Šavuot. A je to právě pouto mezi svátky Pesach a Šavuot, které židovští náboženští učenci zdůrazňují ve svých úvahách o odpočítávání sedmi týdnů období omeru.
Zatímco svátek Pesach oslavuje vysvobození z fyzického utrpení, jak ho představovalo otroctví v Egyptě, svátek Šavuot vyjadřuje radost z osvobození ducha na hoře Sinaj; Boží Tóra, Boží učení, jsou zde Izraeli dány jako nauka a mravní závazek na jeho další cestě. Jak o Tóře praví modlitba: „Je stromem života těm, kdo se jí přidržují, blažený, komu je oporou! Její cesty jsou příjemné a všechny její stezky jsou mír.“
Počítání omeru mezi oběma svátky tak vede k vědomí, že svátek Pesach není bez svátku Šavuot úplný; dny omeru se pnou časem jako most, který propojuje ideu svobody těla a ducha.
