Cenu Prix Irene letos získal syrský učitel a hudebník Marwan Alsolaiman
Minulou sobotu se v Praze uskutečnila odborná konference na téma Trauma a hudba. Pořádal ji Rafael Institut, který sdružuje psychoterapeuty židovského původu, věnuje se terapii lidí z židovských rodin a pořádá osvětové pořady pro veřejnost. V předvečer konference byla udělena cena Prix Irene – a to už potřinácté v historii.
Letošní cenu Prix Irene získal syrský hudebník, básník a pedagog Marwan Alsolaiman. S naší vlastí ho v 80. letech spojilo stipendium, díky němuž vystudoval strojní fakultu na ČVUT. Poté žil 6 let v Sýrii a nakonec se vrátil do Československa. Čím Výbor pro Prix Irene zaujal, vysvětluje psychoterapeutka Věra Roubalová.
„Hledali jsme člověka, který se snaží o mír mezi lidskými skupiny a já mám pocit, že Marwan je člověk, který lidi opravdu spojuje jak svou ušlechtilostí, tak i humorem, muzikou, velkým nasazením. Neznám člověka, který by ho neměl rád, on opravdu spojuje lidi.“
S lidmi z Rafael Institutu se Marwan Alsolaiman seznámil díky projektu pro děti z dětských domovů.
„To je, myslím, takový v Evropě jedinečný projekt. Organizace Múzy dětem jezdí dělat kulturní programy pro dětské domovy a tam se vždy děti na nás těší, protože tam nejen hrajeme hudbu, ale hrajeme také divadlo, vyprávíme pohádky, recitujeme poezii, někdy s nimi hrajeme fotbal. Pokud se podaří zajistit financování, tak budeme do těch domovů jezdit pořád.“
Udělení ceny Prix Irene bylo letos spojeno s koncertem laureáta, který zahrál na různé neobvyklé hudební nástroje.
„To jsou originální arabské nástroje, na které se hraje v každém klasickém arabském orchestru. Ten největší se jmenuje kanun, to je velmi důležitý nástroj, má 76 strun. Druhý důležitý nástroj je arabská loutna a třetí je arabská flétna. A potom jsou různé bicí nástroje.“
Široká je i škála kapel, se kterými Marwan Alsolaiman vystupuje.
„První kapelu, ve které hraji, jsem založil v roce 1997, je to arabská kapela, hrajeme originální klasické arabské melodie a folklór. Druhá kapela, ve které hraji, je Kvinterna a hrajeme tam středověkou hudbu, gotiku atd. z tohoto období. Potom hraji v takové nové kapele Hazuka, kde hrajeme české lidovky, country, různé věci.“
Do repertoáru skupiny Kvinterna patří i staré písně sefardských Židů.
„My si myslíme, že v té době ve Španělsku se hudba hodně mixovala – byla původu židovského, arabského, křesťanského, a tak my si v kapele myslíme, že všechny tyto nástroje tam souzněly spolu. Proto hrajeme sefardské písně i na arabské nástroje.“
A jak se Marwan jako cizinec v Česku cítí?
„Já jsem tady 26 let a osobně jsem se nikdy nesetkal s žádnými xenofobními projevy. Ale z vyprávění kamarádů znám nějaké smutné příběhy. Ale mně osobně se nikdy nic nestalo.“
O současných postojích Čechů k uprchlíkům Marwan říká:
„Je to těžká otázka. Na jedné straně chápu, že některý ten strach je něčím opodstatněný. Ale myslím, že Češi trochu přehání.“
Řeč přišla i na to, jaké byly dříve v Sýrii vztahy mezi příslušníky různých náboženství.
„V Sýrii nikdy nebyly problémy náboženského typu. Vždy tam byla spolupráce, spolusoužití, V Sýrii se slaví všechny náboženské svátky bez ohledu na to, jestli jsou křesťanské či muslimské, nikdy jsme neměli problém. A to, co dnes slyšíte a vidíte, je jenom uměle vytvořené kvůli určitým politickým záměrům. Myslím, že v dnešní světové politice jde jen o moc a peníze.“
Říká Marwan Alsolaiman, který svými koncerty, recitací a humorem spojuje lidi různých kultur.
