Jan Želivský a první pražská defenestrace
30. července uplynulo přesně 590 let od doby, kdy český kněz a radikální představitel husitské reformace Jan Želivský vedl průvod, který vyvrcholil první pražskou defenestrací.
Vedle Jana Husa a Jana Žižky jméno Jan Želivský poněkud zapadá, ale také on byl jednou z nejznámějších postav husitské revoluce. Přesné záznamy o jeho datu a místě narození neexistují. Stejně jako se neví téměř nic o jeho životě před tím, než přišel do Prahy. Známé je nám dnes pouze to, že se stal řeholníkem a knězem kláštera Premonstrátů v Želivi. Podle teologa Církve československé husitské Jiřího Vaníčka právě v řádech probíhaly první snahy o reformaci.
"V podstatě šlo o soulad života s normami Božího slova. Zdroj jeho chování a jednání jednak vnímám v Husovi, jeho ideách, učení a v normách etických, které předal jako svůj odkaz. A také vnímám určitou souvislost s tím, co nazval ideami valdenskými."
Jan Želivský byl v Praze velmi populární a to hlavně tím, že byl vynikající rétor. Svá kázání s ohromujícím řečnickým patosem a četnými starozákonními citacemi pronášel česky, ale zachovala se i v latinských přípravách.
"Když přišel do Prahy, stal se kazatelem u svatého Štěpána na Novém Městě a potom v roce 1419 v kostele Panny Marie Sněžné, tak velmi zaujal svými kázáními. Svým velmi radikálním slovem, velmi konkrétním slovem proti prospěchářům, lenochům a všelijakému šlendriánu."
Podle Jiřího Vaníčka ale není správné to, že Želivský často bývá označován za sociálního revolucionáře. Neodmítal totiž učení o trojím lidu.
"Chce zachovat řád, ale říká, že všechny složky společnosti - kněžské nebo šlechtické i obyčejný lid - mají žít pod normou Božího slova a v souladu s Božím řádem."
Radikalismus Jana Želivského vrcholí v červenci roku 1419, kdy byl podniknut útok na pražskou Novoměstskou radnici, který končí defenestrací novoměstských konšelů i purkmistra. V čele husitské Prahy pak Jan Želivský stojí až do roku 1422. Opírá se hlavně o radikální novoměstskou chudinu a nedůvěřuje panstvu. A to je mu nakonec osudné - jeho politická opozice a umírnění Pražané ustavují komisi, která ho zbavuje politické moci a nechává mu jen duchovní úřad. 9. března 1422 umírá poté, co byl sťat na Staroměstské radnici.
