Leo Pavlát: Purim se slaví s řehtačkami
Od středečního do čtvrtečního večera budou letos Židé slavit svůj jednodenní svátek Purim. Čím je tento den – dle židovského kalendáře čtrnáctý den měsíce adar – významný?
Purim neboli Svátek losů odkazuje k biblické Knize Ester, která popisuje historicky ne zcela doloženou událost ze 4. století před občanským letopočtem. Lidu Izraele tehdy vládl perský král Achašveroš s krutým rádcem Hamanem, který chtěl Židy v celé panovníkově říši vyhladit.
Krásná vládcova manželka Židovka Ester, jež skryla svůj původ, však strašný úmysl překazila a od té doby její národ slaví Svátek losů. Vždyť Hamanem vržený los, který měl určit den vraždy tisíců mužů, žen a dětí, se nakonec stal Židům dnem radosti.
Purimový příběh se v synagoze předčítá ze zvláštního pergamenového svitku – poprvé při večerní bohoslužbě na počátku svátku, podruhé nazítří ráno. Na rozdíl od běžné bohoslužby se té purimové hojně účastní děti, často v karnevalových maskách, ale nejen pro tuto uvolněnou atmosféru je obřad hodně hlasitý. Malí i velcí totiž do synagogy přicházejí s řehtačkami a během četby je co chvíli roztočí. Přítomní navíc i dupou, klepou do lavic, vždy znovu a znovu při jediném slově předčítajícího.
Na dům modlitby je to vskutku zvláštní zvyk, který však má svůj důvod. Tím slovem je Haman, jméno králova rádce, který chtěl vybít všechny Židy v perské říši. Ve svitku Ester je Hamanovo jméno zapsáno čtyřiapadesátkrát a právě tolikrát zanikne v hluku. Proč?
Haman je podle židovské tradice jedním z pokračovatelů Amaleka, o němž biblická Pátá kniha Mojžíšova říká:
„Pamatuj, co ti učinil Amalek, když jste táhli z Egypta. Střetl se s tebou na cestě a napadl tě zezadu, zničil všechny churavé za tebou, když tys byl ochablý a unavený...“
Takto poslední kniha Tóry shrnuje vyprávění o Amalekovi, které je též součástí purimové bohoslužby. Amalek se v židovské paměti stal přímo symbolem nenávisti k židovskému národu, prototypem vražedného antisemity s četnými následovníky. K nim patřil nejen Haman z purimového příběhu, ale o mnoho staletí později i Adolf Hitler.
O těchto zlosynech lidského rodu Pátá kniha Mojžíšova dále říká:
„Proto vymažeš památku Amalekovu zpod nebes. Nezapomeň.“
Tento příkaz Tóry je důvodem, proč se v synagoze při četbě svitku Ester ozve hluk pokaždé, kdy zazní Hamanovo jméno. Jeho přehlušením dávají Židé najevo, že na tohoto muže z rodu Amaleka vskutku není proč vzpomínat; rachotem řehtaček, dupáním a údery do lavic je symbolicky odsouzen k věčnému zatracení, k „vymazání památky zpod nebes“.
