Leo Pavlát: Šimon bar Jochaj byl rabínem s pověstí divotvorce
Židovská tradice sice svým kalendářem nepřipomíná svaté, ale v jednom případě to úplně neplatí. Na 18. den hebrejského měsíce ijar, podle občanského kalendáře letos 26. května, připadá svátek Lag be-omer a s ním i připomínka legendárního učence Šimona bar Jochaje.
Svátek odkazuje ke 33. dni po svátku Pesach. Ten – symbol osvobození z otroctví – dělí od následného svátku darování Tóry Šavuot 49 dní. Jejich odpočítáváním se dává najevo, že jen svoboda od poroby spjatá se svobodou ducha činí člověka skutečně svobodným.
Sedmitýdenní období mezi oběma svátky zvané omer provází v židovské historii řada persekucí: za císaře Hadriána ve 2. století či křižáckých výprav ve století 11. Proto má smuteční charakter. Jen třiatřicátý den, Lag be-omer, je výjimkou. Tehdy podle Talmudu ustalo vraždění žáků věhlasného učence Akiby Římany.
A v tento den se také připomíná jeho nejvýznačnější žák Šimon bar Jochaj. Do Meronu na severu Izraele, kde je pochován, se v jeho úmrtní den na Lag ba-omer sjíždějí tisíce věřících. Ohně hoří po celou noc a písně oslavují velkého mistra.
Židovská tradice totiž přisuzuje bar Jochajovi autorství velké části Zoharu, Knihy záře, kabalistického komentáře k biblickým Pěti knihám Mojžíšovým. Sám Šimon bar Jochaj prostupuje textem v legendární podobě a mnoho legend se k němu váže i v dalších dílech ústní tradice.
Tak se o něm možno dočíst, že před pronásledováním Římanů se se synem ukryl na dvanáct let v jeskyni. V té zázračně vyrostl chlebovník a z kamene začal prýštit pramen vody, takže oba muži měli co jíst a pít.
Když konečně vyšli na denní světlo, jejich vědění bylo tak velké, že museli dávat pozor, aby žhnoucím pohledem nevznítili plameny.
A Šimon bar Jochaj je v paměti Izraele zachován i jinak. Jednou prý za ním přišli bezdětní manželé. Přáli si navzájem potomka v novém svazku, a proto rabína požádali, aby je rozvedl. Ten přislíbil, ale nejprve je vyzval, aby na rozloučenou uspořádali hostinu.
Když pár odcházel, pošeptal manželovi: „Rozluč se důstojně: ať si Tvá žena vezme z domu to nejcennější.“ Tak muž po hostině učinil.
Jaké však bylo jeho překvapení, když se druhý den probudil i s postelí v domě manželčina otce. „Měla jsem si vzít to nejcennější,“ řekla mu žena, „a já vím, že na celém světě bych nenašla větší poklad, než jsi ty.“
Šimon bar Jochaj o všem dobře věděl. Manželům požehnal a za necelý rok se jim narodil syn.
I takový příběh v židovském společenství dodnes přispívá k radostné atmosféře svátku Lag be-omer.
Jak moc židovská je dnešní židovská škola? A je možné „zažít Jeruzalém“ v pražské Stromovce? Celý pořad Šalom alejchem si kdykoli poslechněte v našem audioarchivu.
