Leo Pavlát: Uplyne 75 let od příjezdu prvního transportu protektorátních Židů do terezínského ghetta
24. listopadu uplyne tři čtvrtě století od příjezdu prvního transportu protektorátních Židů do terezínského ghetta.
Od konce války nás dělí desetiletí a plynoucí čas čím dál víc zastírá utrpení obětí. V případě šoa vytanou zpravidla na mysli už jen plynové komory. Ty však stály až na konci řetězu utrpení.
Protižidovský likvidační proces měl své etapy: na počátku stála rasová definice židovství. Jestliže si nyní připomínáme 75 let od příjezdu prvních židovských obyvatel Protektorátu do Terezína, upomínáme tak jen na další mezník cynického plánu: shromáždit zavržené na jednom místě předtím, než budou v posledním dějství zločinného díla povražděni.
Ti, kdo z donucení do Terezína přišli, však již dříve poznali, co je ponížení a strach. Terezín se svými hroznými podmínkami jen umocnil útrapy, jež Židy provázely od počátku okupace; ožebračeni, izolováni, přežívali mezi těmi, kdo ještě donedávna byli jejich sousedy, spolupracovníky, přáteli.
Než do Terezína dorazil první transport s židovskými vězni, platila již dlouhé měsíce nesčetná protižidovská nařízení. Od okupační správy, vlády, z ministerstev i obecních úřadů – odevšad se řinuly zákazy jdoucí do stovek.
Židé tak nesměli pracovat ve státních službách ani vykonávat svobodná povolání. Přišli o živnosti, úspory, cennosti i nemovitosti. Byli vyloučeni ze spolků, děti ze škol. V osobním průkazu je odlišovalo písmeno J, od šesti let museli nosit židovskou hvězdu. Byli povinni odevzdat řidičské průkazy, telefony, kola, lyže a rozhlasové přijímače, nesměli vycházet po osmé hodině večer ani se stěhovat stejně jako opustit domovskou obec. Židům bylo zakázáno navštěvovat kina, divadla, veřejné sady, sportovní hřiště, veřejné knihovny, hostince, kavárny a koupaliště, nesměli rybařit. Do tramvaje mohli nastoupit, jen pokud měla jim povolený druhý vůz, do trolejbusů, taxíků a na parník nesměli vstoupit vůbec.
A došlo i na detaily. Tak zvláštní nařízení zapovídala Židům chovat holuby. Židům se nesměly prodat nebo darovat marmelády, sýry, ryby a drůbež, nebo poskytnout jim ovoce a cukrovinky. Ztratili též nárok na příděl cukru i na poukázky na šaty, k holiči mohli jen od 8 do 10 hodin.
Po tom všem přišel 24. listopad 1941, do Terezína přijel první transport. Za necelé dva měsíce následoval první transport z Terezína na východ a za necelý rok začaly dobytčáky nacpané lidmi odjíždět z pevnostního města do Osvětimi. Celkem bylo do Terezína deportováno 73 468 protektorátních Židů. Z nich dále do vyhlazovacích center 60 382. Přežilo 6152 osob v Terezíně a 3097 osob z těch, kdo byli posláni dál.
