Náboženství v zemích EU: Finsko
Nástup České republiky do předsednictví Evropské unie je příležitostí poznat lépe ty země, s nimiž nás spojuje nejen řada smluv, společná politika či ekonomické vazby. Jsou to země s podobnými kořeny a hodnotami. Všechny vyrostly z křesťanské kultury, proto nás zajímá, jaké náboženské poměry v nich jsou dnes. V únoru jsme se vypravili do Pobaltí a dnes do Finska.
Ve Finsku existují dvě státní církve - Finská evangelická luteránská církev, ke které se hlásí 84 % obyvatel, a Finská pravoslavná církev, která používá jako liturgický jazyk finštinu a ke které se hlásí 1 - 5 % obyvatel. Mezi aktivní věřící patří ale jen velmi malá číst Finů. Luterská církev vznikla jako odnož švédské luterské církve v době, kdy Finsko bylo součástí Švédska. Snad proto až dosud neexistuje ve Finsku kvalitní překlad Bible. Své poznatky o luterské církvi nám řekne Václav Chvátal, který ve Finsku dlouhodobě pobýval:
"Je to církev, která má určitou politickou moc, ve Finsku navís podpořenou i zákony. Ale tyto většinové církve ztrácejí dost svých členů, a to ze dvou důvodů. Jeden důvod je sekularizace: Proč být registrován v nějaké církvi, když tomu prostě nevěřím? To je názor velkého množství lidí. Ta státní církev je (navíc) oprávněna ze zákona vybírat církevní daň - kdo v té církve není, tak tu daň neplatí. Tím druhým důvodem je hledačství pravdy - lidé opouštějí řady těch většinových církví a hledají společenství, kde se studuje Bible, nebo vyhledávají jiné menšinové církve."
K takovým menšinovým církevním společenstvím patří i Církev adventistů sedmého dne, se kterou má Václav Chvátal osobní zkušenost:
"Adventistů sedmého dne je ve Finsku procentuelně dvakrát víc než v Česku, v absolutním čísle asi pět tisíc. Sbory jsou v mnoha městech a městečkách, někde jsou skutečně malé - čítají deset až dvacet lidí. Nicméně ta církev je funkční, samozřejmě i díky tomu, že má celosvětovou podporu - jedná se o celosvětovou církev. Humanitární organizace ADRA existuje samozřejmě i ve Finsku. Máme tam přátele, kteří tráví několik měsíců v roce v Indonésii, kde pomáhají."
Finsko bylo dlouhá léta okupováno Ruskou říší a tato okupace zanechala v zemi své stopy. Je to jednak existence pravoslavné církve a také přítomnost židovského obyvatelstva. Za války si země své Židy ochránila - uvádí se, že obětí holocaustu byl jen jeden jediný finský Žid. Sovětská invaze do Finska ve čtyřicátých letech přinesla zemi mnoho utrpení. Finsko přišlo o rozsáhlá území a 12 % obyvatel země se z anektovaných částí muselo přesunout jinam.
A jak se ve Finsku žije? Jako v zemi, kde si stále ještě lidé věří. Zkušenost Václava Chvátala zní jako z jiného světa:
"Všichni jistě máme zkušenost s ověřováním podpisu na různých dokladech - v Česku se s tím musí na úřad, tam se zaplatí nějaký poplatek, zapíší si vás do knížky a musíte to tam podepsat. Ve Finsku jsem také potřeboval získat ověřený podpis, a protože jsme bydleli na samotě v lese a já jsem potřeboval ten dopis druhý den odeslat, zašel jsem k sousedům, podepsal jsem to před nimi, oni to podepsali jako svědci a dopis byl ověřen. Ve Finsku prostě nikoho nenapadne, že by něco takového měl zfalšovat. Lež je ve Finsku neodpustitelný společenský prohřešek. Mezi studenty byl člověk, o kterém se zjistilo, že někomu lhal, ,společensky odvařenej´, jak se říká."
