Osudy vinohradské synagogy
Před druhou světovou válkou to byla nejhonosnější synagoga u nás. Za války byla poškozena bombardováním, v roce 1951 komunistické úřady rozhodly, že již nemá být opravena. Od stržení vinohradské synagogy uplynulo letos právě půlstoletí.
Když byly Královské Vinohrady roku 1879 povýšeny na město, ustavil se tu první židovský modlitební spolek. V roce 1887 byl založen Ženský spolek, zanedlouho Pomocný spolek pro chudé a nemocné a dvě nadace vinohradského sirotčince pro chlapce a dívky. V roce 1888 si Židé na Vinohradech založili Spolek pro zbudování chrámu a o dva roky později tu byla ustavena i samostatná židovská obec.
Projekt na velkou synagogu s více než 2000 sedadly v Sázavské ulici vypracoval roku 1894 známý architekt Wilhelm Stiassný a v letech 1895–96 byl nový chrám zbudován nákladem 800 000 zlatých. Vinohradská synagoga měla po obou stranách široké galerie se sloupovými arkádami, hlavnímu průčelí do Sázavské ulice dominovaly dvě vysoké věže, zakončené lucernami, velké růžicové okno s Davidovou hvězdou, a na vrcholu průčelí zářily desky Desatera. Po obou stranách synagogy byly postaveny dvě patrové budovy ve stejném stylu, které sloužily jako rabínský dům, kanceláře obce a škola.
Velká synagoga byla slavnostně zasvěcena v září 1896 královohradeckým rabínem Heřmanem Kohnem. Vinohradský rabín Gustav Weiner vydal při této příležitosti modlitby, které sám přeložil do češtiny. Bohoslužby byly reformní, synagoga měla velké varhany a působil tu Spolek pro chrámový zpěv. Nová synagoga byla největším židovským chrámem v Praze. V té době již měly Vinohrady téměř 3500 a v roce 1921 dokonce 5732 židovských obyvatel, což z nich činilo největší židovskou obec nejen v Praze, ale v celé republice.
Za okupace našel v synagoze útulek dětský domov a odpolední židovská škola, na galériích vyučoval talentovaný malíř František Kien židovskou mládež kreslení. Když byly na podzim 1941 zakázány bohoslužby, byly z vinohradského chrámu odstraněny lavice a nacisté zde zřídili sklad nábytku z židovských bytů. Koncem války, 14. února 1945, dostala synagoga při spojeneckém náletu přímý zásah zápalnou bombou a vnitřní prostor včetně galerií byl zcela zničen. Zůstaly stát pouze obvodové zdi, postranní křídla, dobře zachované věže a průčelí synagogy. Židovská obec chtěla na pozemku synagogy vybudovat domy s byty pro přeživší šoa včetně malé synagogy a sportovního hřiště uvnitř bloku. Jednání se však protahovala a po převzetí moci komunisty v únoru 1948 brzy skončila.
V roce 1951 rozhodla městská stavební komise o zboření poškozeného chrámu, který byl 15. června odstřelen; ruiny pak odklízely brigády obyvatel v rámci „výstavby socialistické Prahy“. Na místě synagogy byla pak postavena Základní škola v Sázavské ulici. Teprve v únoru 1995, u příležitosti 50. výročí válečného poškození synagogy, byla na průčelí školy osazena pamětní deska.
K textu dr. Arno Paříka malý dovětek. Při demolici vinohradské synagogy sbírali některé artefakty i místní obyvatelé, například dlaždice a kliky. Městská část Praha 2 iniciovala letos projekt dokumentující židovskou minulost a přítomnost v tomto pražském obvodu. Židovské muzeum v Praze, které na tomto záměru spolupracuje, by velice uvítalo, kdyby mu případné pozůstatky z vinohradské synagogy byly poskytnuty alespoň k ofotografování. Stejně tak by uvítalo jakékoliv fotografie, dokumenty či předměty, které se váží k židovské minulosti Prahy 2. Za spolupráci předem děkujeme.
