Rabín Farkaš usiloval o obnovu židovského života i v době totality
Tento čtvrtek 11. října uplyne 110 let od narození rabína Bernarda Farkaše, jednoho z těch, kdo se po druhé světové válce pokoušeli v těžkých podmínkách komunistického režimu o obnovu židovského života u nás.
Bernard Farkaš se narodil v Jasini na Podkarpatské Rusi jako nejstarší syn z dvanácti dětí v rodině učitele náboženství. Po absolvování základní školy a gymnázia byl jako aktivní sionista pozván roku 1927 do Vratislavi, aby tam vyučoval hebrejštinu. Současně začal na místní univerzitě studovat na židovském teologickém semináři.
Ve studiích pokračoval v Berlíně, kde se věnoval filozofii, historii a orientalistice. Jako Žid a československý občan musel po nástupu nacistů Německo opustit. Získal místo rabína v Děčíně-Podmoklech a působil i jako učitel náboženství v Ústí nad Labem.
Po obsazení Sudet v roce 1938 Bernard Farkaš, který ovládal šest jazyků, odešel za rabínským postem do Budapešti a následně do Užhorodu. Nakonec však skončil v nacistických pracovních lágrech.
V březnu 1944 se ocitl v pracovním batalionu, který v Užhorodě zřizoval ghetto. V něm byl Bernard Farkaš i se svou rodinou uvězněn a následně odtransportován do Osvětimi.
Na rozdíl od manželky a syna, kteří byli zavražděni v plynové komoře, prošel selekcí a měl to štěstí, že byl poslán do pracovního tábora v severní Francii a později v Německu. V únoru 1945 rabín Farkaš skončil po pochodu smrti v Dachau, kde byl 29. dubna osvobozen americkou armádou.
Již v červnu 1945 se vrátil do Děčína, aby zde jako rabín pomohl obnovit židovský náboženský život. V létě roku 1946 se znovu oženil, ale jeho životní plány změnil komunistický převrat a poměry, které nastolil.
V března 1957 byl Bernard Farkaš zatčen a obviněn z protistátní činnosti. Provinil se tím, že za pomoci izraelských diplomatů organizoval podporu válkou zbídačelých, osamělých a nemocných židovských souvěrců. Rabín Farkaš byl odsouzen na dva roky.
Když se po 16 měsících dostal na základě amnestie na svobodu, přijal místo rabína v Karlových Varech, ale při nedostatku židovských duchovních dojížděl i do dalších míst v Čechách.
V atmosféře sledování a nátlaku církevních tajemníků bylo jeho poslání více než těžké. Uvítal proto, když na podzim 1964 po odchodu do důchodu mohl i s rodinou opustit republiku. Jeho posledním rabínským působištěm se staly německé Cáchy.
Bernard Farkaš zemřel 16. ledna 1991 v požehnaném věku 88 let. Dožil se tak pádu obou totalitního režimů 20. století, jejichž zvůli zažil na vlastní kůži.
