Tubišvat je svátek, který připodobňuje člověka k stromům

Nový rok stromů svátkem původně nebyl a nehovoří o něm ani biblická Tóra, i když ta stromům věnuje značnou pozornost. Četná přirovnání nabízejí jejich srovnání s člověkem, připodobňují ho ke stromům co do vznešenosti, dobroty a užitku. Tuto blízkost člověka a stromu zdůrazňuje i samo označení Nový rok stromů.

Na podzim slaví židé počátek roku, který ohlašuje nový letopočet židovského kalendáře. V tento den se podle tradice rozhoduje o příštím lidském osudu: otvírá se Boží Kniha života a smrti, v níž bude vyznačeno, kdo zemře a kdo bude žít, kdo bude šťasten a kdo trpět. A podobně na Nový rok stromů má nebeský soud rozhodovat, který strom bude zasazen a který padne, kterému bude dopřáno plodů a kterému ne.

Nový rok stromů se hebrejsky řekne „Roš hašana lilanot“, ale v židovském kalendáři je spjat s názvem Tubišvat. Toto spojení doslova označuje 15. den hebrejského měsíce švat a poprvé se objevuje v Talmudu, starověké písemně zaznamenané židovské ústní tradici. V části, která řeší spor, kdy v Zemi Izraele začíná nové vegetační období, se uvádí, že podle Šamajovy školy končí období dešťů prvním dnem měsíce švat; tehdy, jak se píše, počíná „šťáva ve stromech stoupat vzhůru“. Naproti tomu škola Hilelova spojovala počátek jara až s 15. dnem měsíce a to nakonec určilo den, kdy se v judaismu dostává stromům zvláštní pozornosti.

O Tubišvat jako svátku se první písemný doklad zachoval z 10. století, ale přesnější popis zvyklostí máme až ze století šestnáctého. Tehdy stoupenci židovského mystického učení kabala ze Safedu na severu Izraele ustanovili obřad zvláštní hostiny. Měla přesný pořádek – odtud označení „seder“ – a jako seder při jarním svátku Pesach byla spojena s bohatou symbolikou. Nabízené plody se tak s odkazem na vyšší světy dělily podle toho, zda bylo možno jíst pouze jejich vnitřek, či vnitřek, ale bez jádra, anebo zda se jednalo o plody bez tvrdé slupky a jádra, které se daly jíst přímo.

A svátek Tubišvat má i svou moderní podobu. V tento den se v dnešním Izraeli vysazují desetitisíce stromků. Vrátíme-li se k židovské náboženské tradici, i tak se naplňují slova dávného midraše: „Jak jste přišli do země a spatřili jste stromy, které už před vámi zasadili jiní, tak i vy sázejte stromy pro vaše děti.“