V Olomouci je vystaven vzácný Opatovický misál
V olomouckém Arcidiecézním muzeu si můžete až do 18. listopadu prohlédnout vzácný Opatovický misál, tedy liturgickou knihu, která byla základní pomůckou pro sloužení mše v kostele. Tento rukopis patří k nejvzácnějším knihám ve sbírkách olomoucké Vědecké knihovny. Jeho historická hodnota je nevyčíslitelná.
V olomouckém Arcidiecézním muzeu si můžete až do 18. listopadu prohlédnout vzácný Opatovický misál, tedy liturgickou knihu, která byla základní pomůckou pro sloužení mše v kostele. Tento rukopis patří k nejvzácnějším knihám ve sbírkách olomoucké Vědecké knihovny. Jeho historická hodnota je nevyčíslitelná.
Výstava v Arcidiecézním muzeu přibližuje průběh restaurování památky, během nějž odborníci poškozené knize téměř vrátili její podobu ze 14. století. Podle odborníků byl misál zhotoven v pražské dílně působící na dvoře Karla IV.
Vědecká knihovna v Olomouci zakoupila Opatovický misál v 80. letech minulého století. Kniha pak ležela mnoho let v trezoru. Pokračuje Miloš Korhoň z Vědecké knihovny.
Miloš Korhoň: „Misál byl v knihovně přibližně 20 let, než se s ním začalo fakticky něco dělat, a byl ve velmi špatném stavu. To znamená, že pergamen se rozpadal, byly prohýbané listy, bylo vidět, že rukopis byl ve vlhku, byly na něm stopy po plísňovém napadení a hlavně měl zcela nefunkční vazbu, takže když v něm někdo chtěl listovat, tak ten rukopis dál poškozoval, protože pergamen byl tak křehký, že jakékoliv listování způsobovalo další poškození.“
A proč se vlastně v knihovně rozhodli nechat unikátní rukopis zrestaurovat?
Miloš Korhoň: „My jsme ho restaurovat museli, protože takto cenné památky by měly být přístupné nějakou formou veřejnosti a ten stav, v jakém rukopis byl, neumožňoval jakékoliv zpřístupnění, protože kdokoliv by si ten misál vzal do ruky, tak by mu dále ubližoval a dál ho poškozoval.“
Restaurování rukopisu, který měl původně 462 stran, bylo svým rozsahem ojedinělé. Trvalo tři roky a přišlo na zhruba 800 tisíc korun. Pokračuje kurátorka výstavy Jana Hrbáčová.
Jana Hrbáčová: „Samotnému restaurování rukopisu předcházel podrobný technologický průzkum, který byl proveden v Praze. Spočíval v neinvazivních metodách rentgenofluorescenční analýzy, která stanovila chemické složení použitých barev a pigmentů ve výzdobě rukopisu a také v inkoustech."
Restaurátoři byli postaveni před náročný úkol. Restaurátor Miroslav Široký musel nejprve knihu rozebrat na jednotlivé listy. Ty musel očistit, pak vyrovnat pomocí kolíčků na prádlo a páry a opravit výzdobu včetně zlacení a barev. Poté musel doplnit chybějící části pergamenu. Kvůli tomuto poslednímu kroku dokonce vymyslel novou speciální metodu.
Jana Hrbáčová: „Rukopis byl skutečně neobyčejně závažně poškozen působením vody a chyběly mu na téměř všech foliích velké kusy pergamenu ve spodní části. Proto pan restaurátor vyvinul unikátní metodu, která spočívala v doplňování chybějících částí pergamenu speciálně připraveným roztokem papíroviny. Napřed na ty chybějící části nanesl nosný skelet z japonského papíru a na ten potom nanášel právě tu směs papíroviny s metanolem a po vysušení potom provedl barevnou retuš a listy získaly víceméně původní podobu.“
Restaurátorka Kateřina Opatová musela vytvořit novou vazbu. Opatovický misál bude po výstavě vrácen nazpět do trezoru. Lidé si budou moci iluminované stránky prohlédnout v digitální podobě.
